Panzergranate 39

Panzergranate 39 (PzGr. 39) byl německou standardní protitankovou střelou ráže 88 mm  kategorie APCBC-HE-T – armour-piercing capped ballistic cap – explosive filler (HE) and a tracer (T), neboli protipancéřová střela s představnou čepicí a balistickou kuklou, výbušnou náplní a stopovkou. Představnou čepici z měkkého železa na ocelovém granátu vynalezl ruský admirál Stěpan Osipovič Makarov (1848−1904). Čepice se roztaví přeměnou kinetické energie na tepelnou při dopadu granátu na cíl, „přilepí“ ocelové jádro na pancíř, a tím ho stabilizuje. Následně dnový zapalovač iniciuje výbušnou náplň, která násobí rázovou vlnu a dochází k penetraci pancíře.

V letech 2013−2019 probíhal v předpolí Lomu Bílina, k.ú. Libkovice u Mostu, výzkum Archeologického ústavu AV ČR, Praha, v.v.i. a Vojenského historického ústavu Praha. Cílem bylo odkrýt a zdokumentovat jedno z postavení německého protiletadlového dělostřelectva, které chránilo v letech 1944−1945 Sudeteländische Treibstoffwerke AG Brüx/Most.

Postavení po válce využívala Československá armáda k likvidaci munice, ale protipancéřové střely nebylo lehké zničit a obvykle přišly jen o balistickou kuklu. Vyobrazený PzGr. 39 byl nalezen v roce 2014. Granát po nálezu na místě delaborovali pyrotechnici Pyrotechnické služby Policie ČR a předali jej zpět mezi ostatní archeologické nálezy.