Předání praporu 28. pěšího pluku do Vojenského historického muzea ve Vídni

Předání praporu 28. pěšího pluku do Vojenského historického muzea ve Vídni

Snímek, pořízený v dubnu 1915, zachycuje předání praporu 28. pěšího pluku do Vojenského historického muzea ve Vídni. Ještě v prosinci téhož roku však byl tento ryze český pluk obnoven.

 

Rakouský 28. pěší pluk měl slavnou tradici, založen byl již roku 1698 – blíže jsme si jeho starší historii představili ZDE. Nyní se podívejme na jeho činnost za první světové války.

Pluk doplňovaný tradičně v Praze nastupoval do první světové války jako ryze česká jednotka – Češi tvořili 98% jeho mužstva. V prvních bojích na ruské frontě pluk bojoval statečně, jeho ztráty však byly obrovské. V bojích u Limanowe-Łapanówa v prosinci 1914, při kterých se podařilo zahnat Rusy od Krakova, utržil 28. pěší pluk dvoutřetinové ztráty a na frontě měl pouhých 15 důstojníků a 193 vojáků – přitom na počátku války měl celkem 2 952 mužů. Početní stavy pluku na frontě pravidelně doplňovaly jeho pochodové prapory, jejich příslušníci však za sebou mívali pouze krátký výcvik. Tak jako celá rakousko-uherská armáda, i 28. pluk ztratil na počátku války velké množství kvalitních důstojníků a vojáků.

Kolem poloviny března 1915 prošel pluk novými těžkými boji v Haliči, při kterých ztratil dalších 680 vojáků. 23. března byl podřízen 28. pěší divizi a přesunut na uherskou stranu Karpat, k Bardejovu, kde vyvstala kritická situace. Astronomicky už bylo jaro, ale v Karpatech to neplatilo. Byly kruté mrazy, vytrvale sněžilo, vojáci museli neustále odklízet závěje sněhu ze zasněžených zákopů a neměli vhodné oblečení. U 28. pluku byla situace o to horší, že jeho polní kuchyně ještě nedorazily ani do Bardejova. Když už bylo vojákům zdaleka posláno teplé jídlo, tak po cestě zmrzlo. Už jen udržet jednotky v bojeschopném stavu by bylo velice složité, avšak c. a k. velení naplánovalo pro 28. divizi na konec března znovudobytí důležitých výšin, jichž se krátce předtím zmocnili Rusové.

26. března dorazilo k 28. pluku 700 příslušníků jeho osmého pochodového praporu. Nováčci však za sebou měli jen nezvykle krátký pětitýdenní výcvik a mnohdy si ještě vůbec nevystřelili z pušky. Rakousko-uherský útok z 27.–28. března nesplnil své cíle, 28. pěší pluk postoupil v prostoru obce Stebnícká Huta, ale po zastavení útoku byl nucen zaujmout nevýhodné pozice. Sousední tyrolský pluk z pozic nalevo od 28. pluku byl přesunut na jiné místo fronty, levé křídlo 28. pluku tak chránily tři roty nováčků, kteří neměli ostnatý drát ani kulomety. Velitel pluku podplukovník Schaumaier opakovaně, ale neúspěšně žádal o povolení stáhnout se do lépe hajitelných postavení. Velitel 28. divize marně žádal sborové velitelství o posily.

3. dubna 1915 ráno zahájily ruské jednotky útok na postavení 28. pěšího pluku a prolomily slabé levé křídlo. Čeští vojáci kladli odpor, který však nemohl ruskou přesilu zastavit. Ruský postup ze severu i z východu vedl k obklíčení největší části pluku, jen nemnoha vojákům se podařilo uniknout. Ztráty 28. pěšího pluku činily 124 padlých, 32 raněných, 660 zajatých a 645 nezvěstných; do rakouských linií se vrátila zhruba desetina jeho původního početního stavu. Útočící Rusové měli výrazně nižší ztráty, 195. Orovajský pluk ztratil 6 padlých a 62 raněných.

Záhy po tomto střetnutí se začaly šířit pověsti, že se pluk vzdal bez boje. Velitel 3. armády, Svetozar Boroević von Bojna, inicioval rozpuštění pluku, potvrzené dne 17. dubna samotným císařem. Plukovní prapor byl předán do vojenského muzea, mužstvo mělo být rozptýleno mezi jiné jednotky.

Mýtus o zradě 28. pěšího pluku vedl ke zhoršování napětí mezi Čechy na jedné straně a Němci a Maďary na straně druhé, pověst českých vojáků c. a k. armády utržila těžkou ránu. Tím však celá záležitost nekončila. Před soudem se ocitl starý plukovník Karel Krček, povolaný z výslužby v srpnu 1914, na jehož bedra spadal výcvik příslušníků pochodových praporů pluku v Praze a později v Segedínu. Bylo zjevné, že špatný výcvik byl zaviněn především nedostatkem času i munice na cvičné střelby; Krček byl osvobozen, ale na jaře 1916 byl opět poslán do výslužby ze zdravotních důvodů. Hejtman Alexander Bornemisza, který obviňoval Krčka z neschopnosti, byl sám obviněn z křivého svědectví, ale rovněž očištěn. Podplukovník Schaumaier, který se neúspěšně snažil zabránit rozpuštění 28. pluku, byl obviněn jedním ze svých bývalých podřízených z rozšiřování pomluvy, že se pluk vzdal bez jediného výstřelu. Jak uvádí rakouský badatel Richard Lein, Schaumaier se po 3. dubnu 1915 nacházel ve stavu nervového zhroucení a je možné, že přitom bezděčně pronesl poznámky v tomto smyslu. Nakonec v srpnu 1918 čestný soud osvobodil i Schaumaiera.

Dějiny 28. pěšího pluku zdaleka neskončily v dubnu 1915. 11. pochodový prapor na počátku války s Itálií sloužil u Gorice a podílel se na obraně náhorní planiny Doberdo. Jeho nejslavnější bojový výkon představovalo znovudobytí Monte San Michele 21. července. Ráno toho dne měl prapor 800 bojeschopných mužů, navečer pouze 204. Výjimečné bojové výkony praporu přiměly Svetozara Boroeviće, aby navrhl obnovení 28. pěšího pluku. Zároveň probíhalo vyšetřování, které objasnilo, že osudného 3. dubna 1915 příslušníci pluku v drtivé většině splnili svoji povinnost. 22. prosince 1915 tak nakonec došlo k obnovení 28. pěšího pluku, který poté bojoval na italské frontě a na Balkáně. Rakousko-uherské nejvyšší kruhy však řešily trapnou otázku, jak vysvětlit jeho unáhlené zrušení. Zvolily nešťastné řešení, když připustily, že pluk byl sice rozpuštěn právem, protože nebojoval, avšak pro slavné činy svého pochodového praporu na italské frontě byl obnoven. To nebylo spravedlivé vůči českým vojákům a nerozptýlilo to nedůvěru německého a maďarského obyvatelstva vůči Čechům. Výsledky vyšetřování událostí z počátku dubna byly utajeny a měly být zveřejněny až po válce.

Je ironií, že osudným bojem 28. pěšího pluku argumentovali již v průběhu války čeští nacionalisté i jejich odpůrci. Němečtí národovci ospravedlňovali legendou o zajetí pluku bez boje svoji nechuť k Čechům a jejich požadavkům. Československý odboj využíval události k tomu, aby dokazoval nechuť českého národa k Rakousko-Uhersku.

Po válce na tradice pluku navázal čs. 28. pěší pluk. Zveličovány byly zásluhy průzkumníků České družiny pod velením pozdějšího generála Klecandy, vznikla dokonce legenda o přeběhnutí pluku do ruského zajetí i s vyhrávající vojenskou kapelou. V českém prostředí se 28. pěší pluk svojí tragickou porážkou z 3. dubna 1915 proslavil víc než všemi vítězstvími, jichž kdy dobyl. Propaganda však v tomto případě neměla s historickou skutečností nic společného.

 

Aktuálně



Bitva na Kolubaře změnila v listopadu 1914 poměr sil na frontě

Bitva na Kolubaře změnila v listopadu 1914 poměr sil na frontě

24. 11. 2021
Od září 1914 byla druhá rakousko-uherská ofenziva do Srbska v plném proudu. Zprvu…
ATENTÁT 80: Zocel se! Výcvik československých parašutistů ve Velké Británii.

ATENTÁT 80: Zocel se! Výcvik československých parašutistů ve Velké Británii.

21. 11. 2021
V roce 1942 vyšla příručka boje zblízka s názvem Get tough! britského důstojníka…
Dlouhá cesta, složité začleňování do společnosti. Návrat ruských legií do vlasti.

Dlouhá cesta, složité začleňování do společnosti. Návrat ruských legií do vlasti.

18. 11. 2021
Na konci listopadu 2021 si připomínáme již 101 let od okamžiku, kdy…
Slavíme 17. listopad, datum připomíná dvě zásadní dějinné události

Slavíme 17. listopad, datum připomíná dvě zásadní dějinné události

17. 11. 2021
Na 17. listopad připadá státní svátek České republiky, slavíme Den boje za…
Z československé zahraniční armády do sovětských Gulagů

Z československé zahraniční armády do sovětských Gulagů

15. 11. 2021
To, že jádro československých jednotek na východní frontě za 2. světové války…