Přepad a vzetí tvrze Stanjevice povstalci: 21. a 22. října 1869

 

Prusko-rakouskou válku roku 1866 je možné považovat za poměrně dobře známou historickou událost, kterou jsme na našich stránkách připomínali již mnohokráte. V důsledku porážky Rakouského císařství došlo roku 1867 k takzvanému rakousko-uherskému vyrovnání, které je také poměrně dobře známé. Dopady dalekosáhlých státních reforem zasáhly i oblast ministerstva války. Roku 1868 byl přijat nový branný zákon, který zaváděl všeobecnou brannou povinnost. To vzbudilo na mnohých místech různě nepříznivé reakce.

V jižní části Dalmatského království okolo známých přístavů Dubrovník a Boka Kotorská ovšem dosud povinné odvody, byť konskripční formou, prováděny nebyly. Proto byli místní muži zproštěni povinné služby ve společné armádě, týkaly se jich „pouze“ odvody do předlitavské zeměbrany (Landwehr). Zákon byl zveřejněný 22. září 1869 a 6. října měl vejít v platnost. Několik obcí z oblasti Krivošije ale vyhlásilo bojkot a odmítly zapsat mladé muže na seznamy zeměbrany. Jejich pravoslavní duchovní je podpořili zničením matrik a v celém regionu to začalo vřít. Následujícího dne vyslal velitel kotorské pevnosti posily do slabě osazeného fortu na hranicích s Černou Horou, ty se ale cestou dostaly do konfliktu s místními, během něhož došlo k první střelbě. To se stalo příslovečnou jiskrou, která zažehla povstání. Nad celou oblastí bylo vyhlášeno stanné právo a byly povolány posily z řad armády i válečného námořnictva.

Do Krivošije se poté 19. října vypravila trestná expedice, kterou se ale povstalcům, jež podpořili jejich souvěrci z Černé Hory i z Hercegoviny, podařilo odrazit. Rebelové se poté pokusili zmocnit rakouských opěrných bodů, což se jim v případě fortu Stanjevice během 21. a 22. října podařilo. Rakousko-uherská armáda k další pacifikaci regionu přisunula posily, čímž zvýšila počet nasazených praporů z pěti na celých osmnáct. S ohledem na špatný stav cest se na transportech vojáků rozsáhle podílelo c. a k. námořnictvo. Přesto se další boje s ohledem na obtížný horský terén i nepříznivé počasí dané roční dobou protáhly až do prosince. V té době se již situací zabýval i arcivévoda Albrecht jakožto čerstvý generální inspektor branné moci a ministr války, prostějovský rodák, Franz Khun von Khunenfeld. Nakonec bylo přijato kompromisní řešení navržené polním podmaršálem Gabrielem (Gavrilem) svobodným pánem Rodićem. On sám jakožto rozený pravoslavný Srb převzal funkci vojenského velitele a guvernéra Dalmácie a vyjednal s povstalci uzavření mírové smlouvy, která byla signována 11. ledna 1870 v obci Knežlaz. Nutno podotknout, že přestože se tímto povstalci podmaršálu Rodićovi vzdali, směli si ponechat zbraně, byla vyhlášena generální amnestie a od odvodů do zeměbrany v jižní Dalmácii bylo upuštěno.

Prezentovaný tisk je typickou ukázkou litografování psaného textu, které se v polovině 19. století hojně používalo, například i k rozmnožování vojenských rozkazů. Jde o nesvázané volné dvojlisty formátu A4. Autor původního německého textu není známý. Podle dikce jednotlivých statí se ale zdá možné, že uvedený překladatel, poručík Josef Karbus od 10. českého praporu pevnostního dělostřelectva v Kotoru (kde sloužil pravděpodobně od roku 1887) vybral a přeložil původní hlášení pocházející od přímých účastníků událostí krivošijského povstání. Výběr nezahrnuje jen popis přepadení a dobytí fortu Stanjevice, ale také „Zápisky o událostech v Kosmači a okolí za vzbouření v roce 1869 (od 3. listopadu do 2. prosince)“, stať Pokus o vzetí tvrze Vermače v noci z 26. na 27. prosince 1869, Útok na srub Gorardu 23. a 24. října a Pokus k útoku na srub Trinitu v noci z 31. října na 1. listopad 1869.

Představovaný titul je dodnes nanejvýše cenným pramenem k 150 let starým a v našich zeměpisných končinách naprosto neznámým vojenským událostem, na nichž se podíleli i vojáci z českých zemí. Lze konstatovat, že je o to cennější, že tento překlad byl pořízený českým důstojníkem jako podkladový materiál ke vzdělání a osvětě českého mužstva sloužícího v Kotoru a okolních fortech v posledním desetiletí 19. století. Proto jistě i dnes potěší zájemce o osudy českých vojáků.

Citace:

Přepad a vzetí tvrze Stanjevice povstalci: 21. a 22. října 1869 : podle německého originálu k poučení našich českých vojáků, Lieut. Jos. Karbus, velitel kastellu sv. Giovanni v Kotoru. [S.l. : s.n., 1890?]. 18 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha