Rapír, Španělsko, kolem 1590

 

Výraz rapír se poprvé objevil ve francouzském dokumentu z roku 1474, v němž je vyslovena domněnka, že pochází ze španělského názvu pro kostýmní meče – espada ropera. Právě ve Španělsku se rapír objevil poprvé a oklikou přes Itálii se brzy rozšířil po celé zbývající Evropě. Byl civilní zbraní šlechtice, používanou především při soubojích. Vedle této základní funkce však byl současně také symbolem společenského postavení nositele a důkazem jeho finančních možností.

Tento exemplář renesančního rapíru má přímou, dvousečnou čepel průřezu zploštělého šestiúhelníku. V horní třetině čepele je hluboký středový výbrus, ve kterém je vyryt nápis „PIMPIMPIM“. Na rikasu jsou oboustranně ryty značky lva a půlměsíce s lidskou tváří. Lev byl značkou mečíře Petera z Toleda, půlměsíc s lidskou tváří byl značkou nositelů titulu „espadero del rey“ (královský mečíř). Válcová hlavice, široká záštita a úponkový koš jsou prořezávány a zdobeny stříbrným ornamentem rozvilin s květy a figurálními medailonky.

Délka 1260 mm, délka čepele 1110 mm, šířka čepele 24 mm.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha