SACHSEN-TESCHEN, Albert Kasimir von. Memoires sur la Campagne de 1778 en Bohéme et Moravie.

 

Válka o bavorské dědictví, nazývaná také bramborová válka, u nás patří dosud k polozapomenutým konfliktům. Nutno podotknout, že poněkud neoprávněně. Tento krátký konflikt, který se odehrál v letech 1778-1779 zasáhl značnou část našeho území a v sérii rakousko-pruských válek se stal jednoznačně tím, který pro rakouskou stranu dopadl po vojenské stránce nejpříznivěji.

V posledních dnech roku 1777 zemřel bavorský kurfiřt Maxmilián III. Josef a jeho nástupce ze vzdálenější linie rodu Wittelsbachů byl nakloněn návrhům císaře Josefa II. na výměnu Bavorska za Rakouské Nizozemí (území zhruba dnešní Belgie a Lucemburska). Pokud by k této výměně došlo, posunula by se rovnováha sil ve střední Evropě výrazně ve prospěch Josefa II. a habsburského rodu na úkor pruského krále Friedricha II. Ten se ovšem se situací nesmířil a pod záminkou ochrany Svaté říše římské vznesl námitky. Spor se nepodařilo urovnat diplomatickou cestou, a tak 5. července vstoupila pruská a saská vojska do Čech. Začala čtvrtá prusko-rakouská válka.

Císař Josef II. spolu se svojí spoluvládkyní a matkou Marií Terezií ale v předchozích letech provedl řadu zásadních armádních reforem, a tak byla rakouská armáda připravena čelit Prusům lépe než kdykoliv předtím. Hlavní rakouská armáda, které velel osobně Josef II. s výrazným přispěním polního maršála Moritze hraběte Lacyho, čelila hlavní pruské armádě pod velením krále Friedricha II. ve východních Čechách na linii Labe, zatímco druhá rakouská armáda polního maršála Ernesta Gideona hraběte Laudona čelila v severních a severozápadních Čechách prusko-saské armádě pruského prince Heinricha. Rakouský operační plán maršála Lacyho, který počítal s defenzivním vedením války s vysokým využitím polních opevnění, se ukázal jako svrchovaně účinný. Postup pruské hlavní armády se skutečně podařilo zastavit na linii horního Labe, aniž by byla svedena větší bitva. Dynamičtěji proti sobě manévrovali maršál Laudon s princem Heinrichem, ale nakonec Rakušané zastavili Prusy na linii Jizery také bez větší bitvy (ke které se Laudon chystal). Patová situace hrála ve prospěch lépe logisticky zajištěných Rakušanů, neboť Prusové záhy začali trpět nedostatečným zásobováním a propuknuvší epidemie decimovaly jejich armády. To je přinutilo ještě koncem léta k ústupu.

Ačkoliv docházelo i v podzimních a zimních měsících k drobnějším potyčkám (za pozornost stojí zvláště rakouské zimní operace ve Slezsku a v Kladsku), Marie Terezie nechtěla zemi vyčerpávat další válkou a proti vůli Josefa II. usilovala o co nejrychlejší uzavření míru. Ten byl podepsán, po březnovém uzavření příměří, 13. května 1779 v Těšíně. K výměně území nedošlo, ale na bavorský stolec nastoupil rakouský pretendent a Rakousko získalo Innskou čtvrť, což ale nebyl nijak velký přínos.

Prezentovaný rukopis zaznamenává události z hlavního bojiště války na horním Labi. Jedná se o velkoformátový svazek s pevnou koženou vazbou zdobenou zlaceným slepotiskem. Text doplňují četné tabulky a přehledy s ordre de bataille, ale také mnohdy obrovské mapy zachycující postavení armád a pozice polních opevnění. Jeho autorem je jeden z nejvyšších důstojníků rakouské armády, polní maršál Albert Kazimír vévoda Sasko-Těšínský.

Jen stručně připomeňme tuto významnou osobnost naší vojenské historie. Narodil se jako syn saského kurfiřta a polského krále Friedricha II. Augusta, v době sedmileté války se v emigraci připojil k rakouské armádě a v letech 1759-1763 působil ve štábu polního maršála Dauna. Roku 1766 se oženil s dcerou Marie Terezie, rakouskou arcivévodkyní Marií Kristýnou, přičemž věnem získal těšínské vévodství ve Slezsku. V letech 1778-1779 byl již polním maršálem a působil u hlavní rakouské armády. Roku 1792, když vypukla válka s revoluční Francií, byl vrchním velitelem císařských vojsk v Rakouském Nizozemí. Po neúspěšném polním tažení jej v této funkci vystřídal polní maršál Josias princ Sachsen-Coburg-Saalfeld. Albert se na bojiště vrátil ještě roku 1794 jakožto polní maršál říšské armády, ale na revoluční Francouze jeho schopnosti nestačily. Nepříliš úspěšný vojevůdce se poté věnoval svým zálibám, mezi něž patřily také knihy. Jakožto známý bibliofil stál u zrodu rakouské Albertiny, která dodnes nese jeho jméno. Jeho manželství zůstalo bezdětné, ale roku 1791 vévodský pár adoptoval mladého rakouského arcivévodu Karla Ludvíka, který se stal zakladatelem slezské odnože habsburského rodu. Nutno podotknout, že Karel Ludvík svého adoptivního otce na válečném poli značně předčil a později se stal jedním z nejslavnějších rakouských vojevůdců.

Albert Kazimír po sobě zanechal v Těšíně rozsáhlou knihovnu, která přešla po vzniku Československé republiky do vlastnictví státu. Díky tomu se našim badatelům dodnes zachovalo značné množství vzácných starých tisků a rukopisů. Mezi nimi dominuje 7 svazků válečných pamětí na roky 1759, 1760, 1761, 1762, 1778, 1792 a 1794, jejichž autorem je s pravděpodobností hraničící s jistotou sám Albert Kazimír. O výjimečnosti tohoto badatelského pramene není pochyb, a proto jsme se rozhodli jej zpřístupnit co nejširšímu množství badatelů. Od letošního listopadu jsou všechny tyto unikátní dokumenty také volně přístupné k on-line studiu, neboť jsme v rámci projektu Manuscriptorium zajistili jejich digitalizaci.

Knihu si můžete přečíst on-line zde.

 

Citace:

SACHSEN-TESCHEN, Albert Kasimir von. Memoires sur la Campagne de 1778 en Bohéme et Moravie. [rukopis] [S.l., post 1778, post 1794?]. [251] l.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha