SPĚVÁČEK, Jiří. Král diplomat

Tragické datum pro naše dějiny není jen 21., ale i 26. srpen. V tento den roku 1346 údajně zazněla u francouzské obce Crécy-en-Ponthieu věta „Toho Bohdá nebude, aby český král z boje utíkal…“.  Bitva u Kresčaku (jak do češtiny francouzský název překládáme) se stala první významnou bitvou stoleté války a pro naše dějiny černým dnem, v němž padl král a kralevic utrpěl zranění. Shodou okolností v témže 26. srpnu roku 1278 v jiné bitvě, u dolnorakouského Dürnkrutu, padl jiný český král. Na Moravském poli skončila životní pouť Přemysla Otakara II. a následky jeho porážky měly české země těžce pocítit, neboť následovalo pět let „Braniborů v Čechách“.

Vraťme se ale k často opomíjenému králi Janovi, který v našich dějinách dosud zůstává ve stínu svého slavného syna Karla IV. Přesto byl ve své době první český Lucemburk jedním z nejvýznamnějších vládců v Evropě. Jakožto syn císaře Svaté říše římské představoval Jan velmi dobrou partii, a proto mu byla nabídnuta ruka dědičky českého království, Elišky Přemyslovny. Zisk české koruny představoval nabídku, která se neodmítá, a to i přesto, že se české země nacházely ve značném chaosu. I proto musel Jan před korunovací Prahu nejprve obsadit vojensky, čímž ale také započaly jeho spory s českou nobilitou. Neustálé třenice s vysokou zemskou šlechtou o pravomoci, které jsou pro české středověké prostředí více než typické, zpočátku s ohledem na svůj nízký věk spíše prohrával a posléze se dostal do vleku předchozích dohod. Kvůli tomu se král čím dál víc orientoval na dění v cizině, kde slavil četné diplomatické úspěchy. Povedlo se mu výrazně zvětšit území Českého království, připojil k němu Slezsko, Chebsko, Horní Lužici a četné državy v severní Itálii (např. Brescii, Miláno, Luku atd.). Svého syna prosadil na pozici budoucího císaře Sváté říše římské národa německého. Tím vším také získal značný věhlas. Zároveň byl znám jako slavný válečník a jeden z největších rytířů ve středověké Evropě.

Publikace je dělena do šesti kapitol. První pojednává o vzestupu dynastie Lucemburků, Janově mládí a výchově na francouzském královském dvoře. Druhá se zabývá vnitřní krizí královské moci v českých zemích na počátku 14. století a evropskými souvislostmi výběru lucemburské dynastie pro českou korunu. V třetí kapitole je popisován boj české šlechty a mladého krále. Čtvrtá kapitola se věnuje Janovým pokusům o královskou mocenskou reorganizaci v českém státě a jejich úspěšnému sabotování ze strany šlechtické opozice. Pátá kapitola se pak zaobírá diplomatickými úspěchy, ale i neúspěchy krále Jana. Poslední kapitola pak rekapituluje poznatky o králově osobnosti a snaží se o rehabilitaci tohoto panovníka, neboť ve starší tuzemské historiografii byl vnímán spíše negativně s ohledem na akcentování jeho regionálního významu a naopak upozadění významu celoevropského.

Představovaná publikace formátů asi A5 v tvrdé vazbě z pera předního specialisty na český panovnický rod Lucemburků Jiřího Spěváčka patří dnes již ke klasickým dílům naší historiografie. Kniha je zpracovaná na vysoké úrovni, což jasně dokládá i výběr hlavních edic pramenů a literatury. Text doprovází 32 stran obrázkových příloh, včetně map a rodokmenů. Bohužel ale neobsahuje ani poznámkový aparát, ani jmenný rejstřík, což práci s knihou poněkud ztěžuje.

Přestože od vydání knihy uplynulo již téměř 40 let, jedná se dosud o jednu z nejzásadnějších přelomových prací věnovaných prvnímu českému Lucemburkovi. Změnila totiž pohled na krále Jana a popsala čtenáři spíše krále diplomata, nežli krále cizince.

SPĚVÁČEK, Jiří. Král diplomat : (Jan Lucemburský 1296-1346). Praha : Panorama, 1982. Stopy, fakta, svědectví (Panorama). 276 s.