SUK, JIŘÍ. Labyrintem revoluce : aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize

 

Výročí “sametové revoluce“ v listopadu 1989 je svázáno se vzpomínkou na pád komunistického režimu a nástup jeho demokratické opozice. Symbolickým završením změn byla především volba nového nejvyššího představitele československého státu, tedy zvolení Václava Havla prezidentem Československé socialistické republiky (socialistickou nahradila federativní až o tři měsíce později), ke kterému došlo 29. prosince 1989.

Brutální zásah bezpečnostních složek proti studentské demonstraci 17. listopadu 1989 v Praze vyprovokoval masové protesty občanských iniciativ a obyvatel a inicioval také vznik opoziční platformy s názvem Občanské fórum (OF) v Čechách a Verejnosť proti násiliu (VPN) na Slovensku.  Na výzvu obou hnutí pod tlakem politické situace rezignoval 10. prosince 1989 dosavadní komunistický prezident Gustáv Husák na svou funkci, aby „ulehčil dalšímu vývoji země“. Jeho abdikace se stala jedním z několika klíčových okamžiků převratu, neboť došlo v rychlém sledu k řadě jednání představitelů státní moci, zastupovaných mimo jiné premiérem Ladislavem Adamcem, s aktivisty  OF a VPN o vhodných kandidátech na uvolněnou funkci prezidenta republiky, kteří by zemi dovedli až k parlamentním volbám.

Z  vyjednávání Koordinačního výboru OF a Komunistické strany vzešli dva uchazeči na prezidentskou funkci, přičemž dominantní roli měl zpočátku bývalý první tajemník Komunistické strany Československa a představitel „Pražského jara“ z roku 1968 Alexander Dubček, jehož podporovaly především slovenské instituce a i dosavadní slovenská politická reprezentace.  Druhým, především českými aktivisty navrhovaným kandidátem se stal spisovatel Václav Havel – ten byl díky svému postavení mezi představiteli disentu v Čechách prosazován Občanským fórem. Před tehdejším „personálně rekonstruovaným“ parlamentem však kandidaturu na uvolněnou funkci obhajoval pouze Václav Havel. A byl také jednomyslně zvolen prezidentem Československé socialistické republiky. Tuto funkci zastával až do svobodných voleb v červnu 1990.

Cestu k osudové prezidentské volbě přehledně popsal v knize „Labyrintem revoluce.  Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize: (od listopadu 1989 do června 1990)“ historik Jiří Suk, podle něhož měla nejvyšší státní funkce v dějinách republiky takový význam, že došlo-li k jejímu obsazení opozičním kandidátem, starý režim symbolicky dokonal.  Autor postihl politický vývoj během převratu na sklonku roku 1989 a vylíčil „pokojnou destrukci totalitní moci“ takřka po jednotlivých dnech. První část knihy objasnila okolnosti vzniku Občanského fóra i komplikovaná jednání kolem prezidentské kandidatury, část druhá pak vnitropolitický vývoj v Československu od ledna 1990 až k svobodným parlamentním volbám v červnu téhož roku, včetně otázek kolem budoucnosti česko-slovenského soužití.

Recenzovaný titul vyšel před deseti lety ve druhém, přepracovaném vydání v nakladatelství Prostor. Kniha oceněná 1. místem v soutěži Magnesia litera za rok 2004 představuje zásadní svědectví o proměně politického režimu a je jedním z neopominutelných informačních zdrojů potřebných pro pochopení politických změn v roce 1989.

S ohledem na autorská práva si knihu on-line nepřečtete, ačkoliv byla digitalizována.

Citace:

SUK, Jiří. Labyrintem revoluce : aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize : (od listopadu 1989 do června 1990). vyd. 2. Praha : Prostor, 2009. 507 s. (Obzor; sv. 76) ISBN 978-80-7260-219-3.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha