Vyprošťovací tank VT-34

Boje 2. světové války ukázaly potřebu speciálních evakuačních prostředků pro vyproštění uvázlé tankové techniky a její případný odsun do skrytu k provedení nezbytných oprav. Takovéto prostředky měla ve svém stavu jak spojenecká vojska tak německá strana. V SSSR se k evakuaci a odsunu používaly bojové tanky nebo různě upravené podvozky poškozených tanků. I naši tankisté v SSSR v průběhu Karpatsko-dukelské operace upravili jeden těžce poškozený bojový tank T-34 do podoby bezvěžového tahače a používali ho až do konce války.
Po válce se stal nosným typem tanku v ČSLA licenčně vyráběný T-34/85. Došlo tedy k logickému rozhodnutí zkonstruovat na jeho podvozku i speciální vozidla. Jedním z nich byl vyprošťovací tank VT-34. Prototyp vznikl v roce 1957. Strojový spodek byl ponechán původní z tanku T-34/85. V jeho přední části byla zkonstruována hranatá nástavba svařená z ocelových plátů, které chránily osádku před účinky lehkých střelných zbraní a střepin granátů. Vpředu v nástavbě bylo místo pro dva členy osádky a prakticky celý zbývající prostor zabíral buben navijáku s náhonem. V zadní části byla umístěna opěrná ostruha pro zvýšení stability a zakotvení při vyprošťování. Povrch korby a nástavby byl využit pro nesení speciálních přípravků. (tažný triangl, tažná lana, spojky lan, pomocný naviják, kladky na zvýšení tažné síly, dva zvedáky do 25 tun, pomocný světlomet s bubnem na prodlužovací kabel). Pro obranu byl tank vybaven lehkým kulometem DTM ráže 7,62 mm v lafetě, který obsluhoval velitel tanku. Pro spojení byla používána radiostanice RM-31T (později R-113) a vnitřní tankové hovorové zařízení TPU-3-BIS-F (R-112). V letech 1958 až 1963 bylo vyrobeno asi 300 vozidel. Tank produkoval závod ČKD Praha Sokolovo, po převedení výroby na Slovensko podnik ZŤS Martin. Vyprošťovací tanky byly zařazeny u technických opraven tankových a motostřeleckých pluků (TOP) a technických opraven divizí (TOD).
Po zavedení nového vyprošťovacího tanku VT-55A, byly některé tanky VT-34 předány ČSD, které je využívaly při odstraňování následků železničních neštěstí.

Tank ze sbírek Vojenského historického ústavu byl vyroben v roce 1960 a do sbírek získán v roce 1991 převodem od VOP 026 Šternberk.


Technické údaje

Hmotnost vozidla: 31 000 kg
Osádka: 2 muži
Rychlost vozidla:
– maximální: 55 km/h
– průměrná na silnici: 30 km/h
– průměrná na polních cestách: 25 km/h
– průměrná s vlečeným středním tankem: 5-10 km/h
Spotřeba paliva:
– letní: 310 l/100 km
– zimní: 330 l/100 km
– 1 Mh práce s navijákem 25 l/100 km
Jízdní dosah:
– na silnicích: 350 km
– v terénu: 200 km
Naviják:
– průměr tažného lana: 33,5 mm
– délka tažného lana: 125 m
– max. tažná síla: 30 000 kg
– max. tažná síla přes jednu kladku: 60 000 kg
– max. tažná síla přes dvě kladky: 90 000 kg
– max. tažná síla přes tři kladky: 120 000 kg

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha