Aero C-3A bylo československou verzí původně německého stroje Siebel Si 204. Vývoj původního německého typu započal již roku 1938 ve firmě Siebel v Halle – mělo se jednat o dvoumotorové dopravní letadlo se dvěma členy posádky a osmi cestujícími. Prototyp poprvé vzlétl roku 1940. Si 204 se uplatnil v celé řadě rolí – jako dopravní a spojovací letoun, jako cvičný stroj pro pokročilejší trénink. Stroje Si 204 měly rozpětí křídel 21,28 m, délku 12 m a vzletovou hmotnost 5400 kg; mohly letět rychlostí až 350 km/h a jejich maximální dostup činil 7500 m n. m. Vznikla i bombardovací verze Si 204 E, jež na hřbetě nesla otočnou věž s kulometem a mohla svrhnout až 1000 kg bomb – vzletová hmotnost tohoto stroje se zvýšila na 5600 kg a maximální rychlost poklesla na 325 km/h.
Firma Siebel byla v průběhu války vytížena jinými úkoly, a tak vyrobila pouze patnáct prototypů – sériová výroba byla počínaje rokem 1942 svěřena továrnám na okupovaných územích. Jako první začala tyto stroje vyrábět francouzská firma SNCAN, jež jich vyrobila celkem 168. Od roku 1943 byly výrobou letounů Si 204 zaměstnány i závody na českém území – Aero a ČKD („Českomoravská továrna na stroje“ neboli BMM). V ČKD bylo vyrobeno 492 těchto letadel a v Aeru 541 – celkový počet strojů vzniklých do konce války tak činil 1216.
Po osvobození výroba těchto letounů pokračovala jak ve Francii (pod názvem Martinet), tak do roku 1950 i u nás – nejprve v továrnách Aero a ČKD, od roku 1949 v závodě Letov („Rudý Letov“). Celkem bylo v poválečném Československu vyrobeno 179 dalších letadel, a to jak pro vojenské, tak i pro civilní účely a na export. Stroje dostaly nové, československé označení – cvičná verze byla známa jako C-3, bombardovací jako C-3B a civilní dopravní jako C-103. Stroje C-3AF sloužily k fotografickému průzkumu – zbytky jednoho z nich jsou zachyceny na našich snímcích.