Wálečnj píseň cžeských wlastencůw

 

Před 216 lety nevypadala válečná situace pro habsburskou monarchii příliš růžově. Druhá koaliční válka proti revoluční Francii se sice v letech 1798–1799 vyvíjela pro spojence příznivě, ale generál Napoleon Bonaparte se vrátil ze své v závěru neúspěšné expedice do Egypta (1798–1799) a 9. listopadu 1799 (dle revolučního kalendáře 18. brumairu) provedl úspěšný státní převrat. První francouzská republika se tím změnila na konzulát v čele s prvním konzulem Napoleonem Bonapartem. Poté Napoleon konsolidoval francouzské armády a připravil je na nové tažení roku 1800, v němž hodlal převážit příslovečné misky vah opět na francouzskou stranu.

V květnu roku 1800 přešel Alpy a 14. června porazil rakouské síly v severní Itálii v bitvě u Marenga. Hlavní zásluhu na vítězství měl divizní generál Louis Desaix, neboť v první fázi bitvy byl Napoleon polním zbrojmistrem Melasem fakticky poražen a až neočekávaný příchod Desaixových posil znamenal již neočekávaný zvrat v obnoveném boji. Generál Desaix však v čele úspěšného protiútoku padl a vavříny sklidil první konzul Bonaparte. Poté se poražená habsburská armáda stáhla za řeku Ticino a mezi soupeři bylo dojednáno příměří. Obě strany však počítaly s obnovením bojů, a proto v září roku 1800 obdržel guvernér a generální kapitán Českého království arcivévoda Karel Rakousko-Těšínský pokyn, aby připravil naše země na obranu před nepřítelem. Z tohoto důvodu byla arcivévodou Karlem 17. října 1800 založena dobrovolnická legie nesoucí jeho jméno, jejímž úkolem bylo nahradit stávající vojsko dislokované v království a v jeho čele stanout opět proti Francouzům. Dobrovolnická legie byla rekrutována během listopadu 1800 a dosáhla počtu asi 20 – 24 tisíc mužů. Skládala se z mysliveckého sboru a 22 praporů pěchoty (více k legii, její organizaci, výstroji, uniformám a praporům zde http://www.primaplana.cz/news/arcivevoda-karel-cesko-moravsko-slezska-legie-roku-1800-a-jeji-prapory/). Legie nakonec nebyla bojově nasazena a po uzavření lunévillského míru (9. února 1801) byla rozpuštěna. Znovu postavena, byť v menším rozsahu, byla opět roku 1809, kdy její členové již okusili strasti vojenského života v tažení do Bavorska, při ústupu a v bitvách u Aspernu i Wagramu.

Vlastenecké cítění našich předků před 216 lety bylo veskrze silné a majorita obyvatel českých zemí byla odhodlána bránit svoji vlast a panovnický rod (samozřejmě i zde bychom nalezli výjimky potvrzující pravidlo, jakou byla například vzpoura hradišťského praporu – podrobněji viz výše uvedený odkaz). Patriotismus byl podporován i příležitostnými drobnými tisky, jakým je i dnes prezentovaná „kniha“. Jedná se o drobný tisk evokující kramářské písně. Vlastně jde jen o dva přeložené a svázané listy vytvářející osmistránkovou brožurku s vlasteneckou bojovou písní. Její text je uveden dvoujazyčně. Na každé straně je sloka nejprve česky a poté německy. Obsahově se píseň odvolává na slavné činy předků a státní symboliku. Za pozornost stojí také fakt, že český a německý text spolu zcela nekorespondují. Logicky tam, kde čeština oslavuje český národ, němčina staví na zemském patriotismu.

Prezentovaný tisk je tedy nejen zajímavým a specifickým dokumentem doby, ale skýtá také vynikající komparační materiál pro srovnání vnímání vlastenectví mezi Čechy a českými Němci v období koaličních válek 1792–1815.

Citace:

Wálečnj píseň cžeských wlastencůw. V Hradcy Králowé : u Alžběry Tybely, 1800.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha