Záslužný kříž pro vojenské duchovní

Nedílnou součástí evropských armád byla v předvečer první světové války stejně jako již dříve duchovní služba. V rakousko-uherském vojsku ji zajišťovali tzv. polní kuráti. Služba vojenských duchovních byla vykonávána v době míru i ve válečném stavu, kdy mohli být tito duchovní v přímém ohrožení života stejně jako řadoví vojáci. S myšlenkou ocenit zásluhy duchovních při plnění těchto povinností založil císař František II. (I. jako rakouský císař od 1804) v listopadu 1801 vyznamenání Záslužný kříž pro vojenské duchovní (Verdienstkreuz für Militärseelsorger).

Vyznamenání mělo podobu latinského kříže s jetelovým zakončením ramen. V místě křížení byl situován smaltovaný středový medailon, nesoucí nápis PIIS / MERITIS (Zbožným zásluhám). Avers i revers vyznamenání měl identickou podobu. Podle stanov z 11. prosince 1801 bylo možné udělit buď kříž zlatý (I. stupeň) nebo stříbrný (II. stupeň). Podmínky udělení byly charakterově obdobné, lišily se především mírou výjimečnosti zásluh. Zlatý kříž se uděloval za výtečné plnění povinností včetně bojových situací, stříbrný za mimořádnou duchovní službu, povzbuzování bojové morálky mužstva a osobní účast během bojových operací. Obě provedení se lišila pouze barvou kovu kříže a písmen, smalt medailonů byl v obou stupních modrý. To bylo změněno až v roce 1859, kdy začal být používán bílý smalt u zlatých křížů, zatímco kříže stříbrné si podržely původní modrý. Kříž se tradičně nosil na bílé stuze se třemi červenými pruhy až do roku 1911, kdy byla tato stuha vyhrazena pouze pro udělení během války, zatímco udělení za zásluhy v době míru byla vyhrazena bílá stuha. Dne 9. května 1911 došlo také ke změně názvu na Duchovní záslužný kříž (Geistliches Verdienstkreuz). Po nástupu Karla I. na trůn bylo možné od 13. prosince 1916 obdržet na stuhu zkřížené zlaté meče při zásluze učiněné přímo tváří v tvář nepříteli. V průběhu první světové války byly uděleny necelé dva tisíce stříbrných křížů a pouhých devět křížů zlatých.

Vyznamenání bylo do sbírek získáno nákupem v roce 1969.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha