Heslo “Chléb s máslem”

Po dobu nacistické okupace českých zemí vysílala londýnská rozhlasová stanice BBC v českém jazyce občas podivná sdělení typu „Vepř tluče pepř“ či „Niva skáče pro zbraně“, kterým doma rozuměli jen vybraní odbojáři. Když se 16. února 1945 objevilo ve vysílání heslo „Chléb s máslem“, došlo konečně i na naplnění prohlášení Jaromíra Nechanského, který byl mezi tím již povýšen na kapitána a nyní velel čtyřčlenné paraskupině PLATINUM.

 

P r o h l á š e n í .

Jest mým úkolem, abych společně se třemi jinými příslušníky čs. armády odletěl do vlasti, zde navázal technické spojení s čs. ústředím ve V. Británii, navázal styk s domácí organisací, připravil všechny podmínky pro využití speciálního přístroje pro přijímání osob a materiálu a podával zprávy. Prohlašuji a slibuji, že učiním vše podle svého vědomí a svědomí, abych tento úkol, k jehož provedení jsem se dobrovolně přihlásil, úspěšně splnil.

23. XI. 1943

npor. Jar. Nechanský

 

Paraskupina PLATINUM měla být z italské základny Royal Air Force v Campo Cassaleu v Brindisi vyslána 7. října 1944. Tehdy parašutisté na letišti potkali delegaci SNR z bojujícího Slovenska v čele s budoucím místopředsedou vlády Ursínym a komunistickým básníkem Laco Novomeským, kteří směřovali k čs. vládě do Londýna. Přiletěli ze slovenského povstaleckého letiště Tri duby v americké „létající pevnosti“ spolu s třicítkou amerických letců, kteří byli před povstáním sestřeleni, zajati a později osvobozeni povstalci. Nyní se vraceli ke svým jednotkám.

Let Nechanského skupiny tehdy pro špatné počasí dopadl neúspěšně a stejně tak se parašutisté museli vrátit kvůli špatnému počasí do Itálie při druhém letu 22. prosince 1944.

Do třetice měli protrhnout smůlu polští letci z 301. perutě zvláštního určení”Obróncow Warszawy”. Jejich Halifax II JP 231 GR-A, kterému velel navigátor P/O L. Czarlinski, odstartoval v 18.25 hod. Nad Českomoravskou vysočinou u Nového Města na Moravě letoun využil jako navigačního bodu signál radiomajáku Eureka kpt. Rudolfa Pernického a rt. Leopolda Musila (paraskupina TUNGSTEN) a nalétl na severozápad na dlouhodobě plánovanou seskokovou plochu skupiny mezi obcemi Javorné a Krásné u Nasavrk, kde ve 23:22 hod. z výše 2 600 stop (cca 800 metrů) vysadil 4 muže se 4 nožními kontejnery.

“Protože to byl náš už třetí let do vlasti, měli jsme strach, že naše vysazení opět něco zmaří. Poláci však se suverénní jistotou tvrdili, že oni nás vysadí přesně! Svůj slib také splnili…

Ty chvíle před seskokem mi trvale zůstaly v paměti. Polský dispečer zvedl povzbudivě palec a my jeden po druhém přistupovali k otvoru pro seskok. Pod námi byla rozsáhlá a hustá černá masa hlubokých lesů s nepravidelnými bílými jazyky sněhu…

Byl to zvláštní zážitek, který tak trochu způsobil, že jsem byl trochu nervózní a nepozorný. To je ten okamžik, kdy vyskočíte, otevře se nad vámi padák, pronikne vámi pocit úlevy, ale čeká vás ještě jeden důležitý úkol – včas uvolnit pojistku a dva popruhy pytle s operačním materiálem, který máte zatím připevněn k nohám.

Po spuštění popruhů se měl pytel uvolnit o několik metrů a dopadnout na zem dříve než vy. Chtěl jsem vše mít zdárně za sebou. Příliš rychle a brzo jsem trhnul závlačkou a už se to nedalo zastavit. Měl jsem pak delší čas spálené ruce. Pytel se nárazem utrhl z popruhů a zmizel ve tmě. Dalo by se to možná trochu zbrzdit, ale rukavice jsme na rukou neměli, protože jsme chtěli mít volné ruce, abychom mohli se vším manipulovat…”

Ze vzpomínek parašutisty Jaroslava Klemeše

 

“Skupina byla vysazena asi 5 km od prvé adresy. Podle mého mínění to byl velmi přesný shoz. První skákal Nechanský, potom já na zasněžené pole u lesa. Po dopadu na zem jsme signalizovali svítilnami letounu, který shodil Jardu Klemeše a Jardu Pešana až při třetím průletu nad plochou. Rozptyl byl velmi malý, celá skupina dopadla na plochu zhruba 150 x 150 metrů. Za pár minut jsme byli pohromadě, ale při seskoku se třem z nás utrhly nožní zásobníky! Zůstal nám jen ten Nechanského, ve kterém byl radiomaják Eureka. O vysílačky jsme přišli!

Teď bylo nutné se rychle spojit přes adresy, které jsme dostali před odletem, s domácím odbojem. Zvolili jsme tu nejbližší. Při kontaktu jsem mluvil nejprve německy, pak česky, v obou případech marně. Adresát byl vystrašen do té míry, že nechtěl říci ani svoje jméno a s námi mluvil jen přes zavřené dveře…”

Ze vzpomínek parašutisty Aloise Vyhňáka

 

Zmrzlí parašutisté se proto vydali na druhou adresu do Hradiště u Nasavrk k rodině Korábkových. Netušili však, že pan Korábek musel utéci před gestapem a jeho dům nacisté často kontrolovali. Naposledy krátce předtím, než k domu dorazila čtveřice parašutistů ze skupiny PLATINUM! Podívejme se proto opět do vzpomínek Jaroslava Klemeše:

“Nejde zapomenout na statečnou paní Korábkovou a její dceru Aničku z Hradiště u Nasavrk. Vžijte se do situace obou žen, když se po té prohlídce večer u nich objeví cizí chlapi – Nechanský s Vyhňákem– a vyrukují na ně s heslem „Chléb s máslem“, které navíc znal jen pan Korábek. My s Pešánem jsme čekali poblíž. Paní Korábková byla na rozpacích a chtěla naše kluky vyhodit. Ti vsadili všechno na jednu kartu a rovnou jí řekli, že jsou parašutisté z Anglie. Ukazovali jí své zbraně, cigarety, čokoládu. Samozřejmě totéž mohl udělat každý konfident gestapa, ale paní Korábková se nakonec na ně pevně podívala a řekla osvobozující „Chlapci, já vám věřím.“

Když pro nás Nechanský s Lojzou přišli, spal jsem apaticky vyčerpaný ve sněhu. Narazit na mne Němci, vyberou mne tam jako kuře. Obě ženy nás nakrmili, vykoupali jsme se v teplé vodě a přespali ve stodole. Anička potom šla do Nasavrk oznámit paní Míle Fialkové z organizace Rada tří, že jsme přiletěli, aby se o nás postarala dál.

Později jsem se dozvěděl pro každého muže jistě lichotivý fakt, že nelehké rozhodování maminky a dcery o tom, zda nás přijmou či vyženou z domu, ovlivnil prý trochu i fakt, že jsme byli, z jejich pohledu, všichni čtyři „fešáci“. Takoví prý přece nemohou být konfidenty gestapa…

Štěstí se k nám obrátilo s usměvavou tváří. Za pár dní dokonce Lojza Vyhňák sestavil nouzovou vysílačku, se kterou z lihovaru v Novém Městě na Moravě navázal spojení s Londýnem! Bylo to však jen provizórium a v podstatě jsme museli čekat do 22. března, kdy nám Angličané shodili nové vysílačky. To jsme se potom mohli rozdělit do dvojic Nechanský-Klemeš a Pešan-Vyhňák a svoji práci pro Radu tří rozjet na 200%. Operace PLATINUM se zdárně rozjela!”

Jindřich Marek

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha