Incident, ze kterého vzešel boj legií se sovětskou mocí

Dne 17. května 1918 obsadily 3. a 6. československý střelecký pluk Čeljabinsk. Vyvrcholil tak incident, jenž započal o tři dny dříve a který tvořil předehru následujícímu střetu Československého sboru se sovětskou mocí v Rusku.

 

Na čeljabinském nádraží se v první polovině května vytvořila výbušná situace. Již 26. března s Československým sborem uzavřel jménem sovětské vlády lidový komisař pro národnosti J. V. Stalin dohodu, která zaručovala neutralitu Čs. sboru, jeho odzbrojení a urychlený transport přes Vladivostok do Francie.

Vítězové nad Ruskem – Německo, Rakousko-Uhersko a Turecko ale potřebovali především repatriaci statisíců svých zajatců z Ruska pro připravovanou jarní ofenzívu na západní frontě, která měla rozhodnout světovou válku v jejich prospěch. Lidový komisař zahraničí G. V. Čičerin proto vydal 21. dubna 1918 telegram, kterým nařídil na železnici prioritu repatriačních transportů před přepravou Čs. sboru. Následkem toho v Čeljabinsku uvízly transporty 3. československého střeleckého pluku a II. a IV. praporu 6. československého střeleckého pluku.

Československé transporty byly odzbrojeny, v souladu se Stalinovou smlouvou disponovaly pouze zbraněmi na přímou ostrahu vlaků. Ve stanici stálo též několik vlaků s ruskými běženci z oblastí obsazených Němci a Rakušany a vracejícími se ruskými zajatci, a také tři vagony s repatriovanými rakousko-uherskými zajatci. Sovětské úřady nevěnovaly prakticky žádnou pozornost zásobování běženeckých, ani zajateckých vlaků. Proto s jejich stravováním podle svých možností pomáhali Čechoslováci, kteří měli kvalitní zásobování smluvně zajištěno s místními hospodářskými družstvy.

Mimo jiné i tento detail přispěl k silnému pobouření a rozhořčení mezi čs. vojáky poté, co 14. května z odjíždějícího vlaku se zajatci vylétl kus litiny a těžce zranil na hlavě dobrovolníka Františka Ducháčka, který omdlel a byl málem přejet vlakem. Českoslovenští dobrovolníci proto odjíždějící vlak zastavili, vyvedli zajatce, a pod pohrůžkou zastřelení každého desátého žádali vydání viníka. To zajatci odmítli.

Na místo se dostavil zástupce sovětu, který však projevil naprostou nekompetentnost při vyšetřování případu a místo opustil. Se vzpurně se chovajícími zajatci vypukla potyčka, které se účastnili i bývalí ruští zajatci v Německu. Poté rakousko-uherští zajatci viníka incidentu vydali a jeho lynčování už nemohli čs. důstojníci zabránit. Následně se zajatci i čs. dobrovolníci vrátili do svých vlaků. Čs. dobrovolníci dokonce ošetřili zraněné zajatce a pokračovalo zásobování zajateckých transportů z čs. zdrojů.

Československé velení lynč striktně odsoudilo a začalo jej vyšetřovat. Vlastní vyšetřovací komisi zřídil i čeljabinský sovět, ve kterém měl zastoupení i delegát repatriovaných zajatců. Na žádost této komise odešlo ráno 17. května 1918 do města dobrovolně a beze zbraně k výslechu deset mužů ze stráže 6. pluku, kteří byli svědky incidentu. Sovět je však bez výslechu uvěznil a zatkl i jednoho ze dvou čs. důstojníků, kteří přišli žádat jejich propuštění.

Velitelé všech čs. vlaků poté na poradě rozhodli o vyslání další delegace, která měla žádat bezpodmínečné propuštění zatčených. Pro případ odmítnutí tohoto požadavku i přes nedostatek zbraní také vypracovali plán vojenské demonstrace ve městě. Čs. dobrovolníci zřídili také vlastní telefonní spojení mezi oběma nádražími, na kterých stály čs. vlaky.

Sovět čs. požadavky skutečně odmítl a proto II. prapor 6. pluku obsadil jih města a IV. prapor centrum a most přes řeku. Rudá garda se zmohla pouze na několik výstřelů, kterým padl za oběť desátník František Chudý. 3. pluk obsadil obě nádraží. Čechoslováci se zmocnili několika skladů zbraní, kterými se vyzbrojili. V 11 hodin večer sovět propustil všechny uvězněné a čs. jednotky se stáhly z města na nádraží. Následující den Čechoslováci odevzdali i ukořistěné zbraně.

Incident přes zdánlivě smírné zakončení prohloubil nedůvěru mezi Čs. sborem a sovětskou vládou a v následujících dnech měl vliv jak na rozhodnutí sovětské vlády Čs. sbor úplně odzbrojit a jeho příslušníky poslat do pracovních táborů, tak na rozhodnutí Čs. sboru odjet do Vladivostoku „vlastním pořádkem“.

Tomáš Jakl

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha