Kdy to spustíme? Před 77 lety, 5. května 1945, vypuklo Pražské povstání.

Kdy to spustíme? Před 77 lety, 5. května 1945, vypuklo Pražské povstání.

02. 05. 2022

Vývoj situace na frontách vedl v dubnu 1945 hlavní odbojové proudy v Praze k intenzivnímu jednání o závěrečném vystoupení proti německým okupantům. Bolavými místy tohoto plánování byl však nedostatek zbraní, absence spojení se spojeneckými štáby a minimum kontaktů mezi ilegální Českou národní radou, kterou začali ovládat komunisté a odbojáři, a vojenským odbojem v čele s odbojovými skupinami „Alex“ a Bartoš“. Velkou neznámou tak zůstávalo, kdy bude vhodný okamžik pro vydání povelu k povstání proti okupantům a kdo za tento povel převezme odpovědnost?

Při této příležitosti je třeba říci těm, kteří u nás módně a především nesmyslně odsuzují boje na pražských barikádách ve dnech 5. – 9. května 1945 jako projev českého alibismu v povstání „za pět minut dvanáct“, že tehdy nikdo nevěděl o tom, kdy válka skutečně skončí. K tomu dodejme, že například sovětské velení plánovalo zahájení Pražské operace 7. května s tím, že předpokládalo, že jeho jednotky dorazí do Prahy 13. května. Právě povstání v Praze i na českém venkově vše urychlilo a de facto zkrátilo válku ve střední Evropě. Vraťme se však do dubnové Prahy.

 

Chybějící autorita

Po různých jednáních vojenských ilegálních organizací v Praze došlo konečně ve dnech 25. – 26. dubna 1945 k rámcové dohodě, podle níž by divizní generál František Hrabčík připravil novou organizaci ministerstva národní obrany, brigádní generál Karel Kutlvašr s pplk.gšt. Františkem Bürgerem ze skupiny „Bartoš“ měli řídit v případě povstání vojenské akce v Praze, zatímco v čele veškerého vojenského odboje v Čechách měl stanout „generál Alex“. Platnost této dohody však byla podmíněna osobní Alexovou přítomností v Praze a jeho dalším jednáním s generálem Hrabčíkem, jež by teprve definitivně potvrdilo rozdělení kompetencí a úkolů.

Českému vojenskému odboji v Praze na jaře roku 1945 stále chyběla autorita, která by svůj velitelský post odvozovala z kontinuity velitelů Obrany národa a zároveň by byla uznávána československou vládou v Košicích. Jedinou nadějí v tomto směru měl být podle tvrzení nejaktivnějšího organizátora vojenského odboje v Praze pplk.gšt. Mrázka brigádní generál František Slunečko-Alex, který se před gestapem ukrýval od 2. prosince 1939 (!) a v návaznosti na zahraniční odboj v Londýně na podzim roku 1944 velel oblasti Sever (okresy Mladá Boleslav, Turnov, Semily, Jičín).

V neděli 29. dubna 1945 po desáté hodině večerní proto přišel k Vítězslavovi Holasovi do Březiny u Mnichova Hradiště neznámý muž a představil se mu jako „Konvalinka“. Na dotaz, co si přeje, odpověděl smluveným heslem „Roháč z Dubé“. Po Holasově odpovědi „Jan Žižka“ byl muž přijat. Vzápětí oznámil, že je spojkou z Prahy a že „jede pro generála“. Neznámým mužem byl evangelický farář a bývalý pplk.duch.služby Bohumil Radechovský.  Holas odjel rychle pro Slunečka, aby ještě v noci zajistil vůz k převozu generála do Prahy.

Brzy ráno v pondělí 30. dubna 1945 odjel generál Slunečko s Radechovským do Prahy na nákladním autě firmy Faitl & Bergman z Mnichova Hradiště, které řídil Oldřich Bergman.

Již v sedm hodin dopoledne byl Slunečko v karlínském bytě Raimunda Mrázka, který mu poskytl základní informace o stavu vojenského odboje v Praze.

V kanceláři Dunajské paroplavební společnosti na Poříčí č. 36 se potom v deset hodin uskutečnila první schůzka generála s příslušníky jeho nového štábu. Zde se konečně mohl ještě blíže seznámit se stavem vojenského odboje v Praze a středních Čechách a převzít funkci „vrchního velitele vojenského odboje v Čechách“.

 

Kryt v Bartolomějské

Ve skutečnosti však generál mohl působit jen na vojenský odboj v Praze, oblast generála Fišery (okresy Kladno, Slaný, Beroun, Rakovník), svoji skupinu Sever a některé samostatné okresní vojenské organizace (Brandýs nad Labem, Louny, Benešov, Vlašim…). Mimo to měl však téměř každý člen skupiny „Alex“ osobní kontakty s dalšími odbojovými skupinami na venkově, které se však již vzhledem k rychlému spádu událostí nepodařilo prohloubit a během bojů následujících bojů využít.

V Praze se potom mohl opřít o skupinu „Bartoš“, která byla v rámci odbojových možností nejlépe pro svůj úkol připravena. Jejím trumfem bylo mimo plánu obsazení rozhlasu a vypnutí všech německých telefonních linek v Praze i velitelské stanoviště – předem vyhlédnutý podzemní kryt pražské protiletecké ochranné policie v centru města v Bartolomějské ulici číslo 5.

Velitel povstání generál Karel Kutlvašr a náčelník jeho štábu pplk.gšt. František Bürger-Bartoš zde měli k dispozici předem získaný vycvičený spojovací a administrativní český policejní personál se samostatnou spojovací ústřednou, na kterou bylo napojeno 35 přístrojů policejní a státní sítě; zvláštní linky pro přímé spojení se šesti policejními úseky, na něž byla Praha rozdělena, dále spojení s ředitelstvím drah, pošt, pražským hasičským sborem a pozorovatelnami na petřínské rozhledně a Staroměstské radnici.

Tento kryt měl pro rychlé vydávání rozkazů i dálnopisné spojení nejen na policejní úseky, ale i na všech 46 policejních revírů, takže rozkaz diktovaný do klaviatury mohlo přejímat písemně na pásce současně všech 52 účastnických policejních stanovišť. Bylo zde i rozhlasové zařízení, jež díky rozhlasové kabině s mikrofonem umožňovalo přepojení na státní rozhlas, mělo i spojení s městským rozhlasem a disponovalo i interním policejním rozhlasem, který sloužil k velitelským účelům, kdyby selhal telefon.

Toto stanoviště bylo beze sporu významným strategickým bodem, ze kterého se dalo úspěšně řídit povstání v tak velkém městě, jako je Praha. Proto byl tento kryt obsazen již v dopoledních hodinách 5. května 1945, když napětí ve městě začalo sílit, a zde potom po nečekaném zahájení bojů o rozhlas převzal v 14.40 hod. generál Kutlvašr se souhlasem generála Slunečka odpovědnost za vojenské velení povstání.

To ovšem rozzuřilo levicové politiky v České národní radě v čele s komunistou Josefem Smrkovským, kteří se cítili vojáky zaskočeni a obviňovali je zpočátku z „reakčních piklů“, protože oni plánovali poněkud naivně svržení okupačního režimu v pondělí 7. května pomocí generální stávky…

Paradoxně i vojenský odboj původně plánoval jako nejbližší možný termín svého vystoupení 7. květen. Ale spád událostí byl poněkud jiný a bylo proto třeba rezolutně jednat. Povstání se již nedalo zastavit.

Jindřich Marek

Aktuálně



Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

Invaze 21. srpna 1968 přivedla do Československa skoro půlmiliónovou armádu

15. 08. 2022
Letošní 54. výročí Sověty vedené invaze do Československa 21. srpna 1968 znovu…
POZOR! Letecké muzeum Kbely a Stará Aerovka budou v neděli 21. srpna uzavřeny.

POZOR! Letecké muzeum Kbely a Stará Aerovka budou v neděli 21. srpna uzavřeny.

14. 08. 2022
Oznamujeme případným zájemcům o návštěvu, že Letecké muzeum Kbely a Stará Aerovka…
Tankový den opět zve k návštěvě! V Lešanech v sobotu 27. srpna. Vstup je zdarma.

Tankový den opět zve k návštěvě! V Lešanech v sobotu 27. srpna. Vstup je zdarma.

11. 08. 2022
V sobotu 27. srpna 2022 se uskuteční ve Vojenském technickém muzeu Lešany…
Mizející Milovice, díl 3. Stav před čtvrt stoletím, v roce 1997.

Mizející Milovice, díl 3. Stav před čtvrt stoletím, v roce 1997.

11. 08. 2022
Letošního 21. srpna si připomeneme 54. výročí okupace Československa sovětskou armádou, resp.…
Retrospektivy hybridní války. Také Československo se v ní v letech 1938-39 ocitlo.

Retrospektivy hybridní války. Také Československo se v ní v letech 1938-39 ocitlo.

08. 08. 2022
Jedním z charakteristických fenoménů dneška je hybridní válka. Ta může předcházet konvenčnímu…