Legenda s propůjčenou tváří filmového herce

Pro leckoho splývá jeho podoba zásluhou filmu Atentát z roku 1964 s tváří herce Radoslava Brzobohatého. Nadporučík Adolf Opálka – velitel legendární sedmičky parašutistů, která padla po heroickém boji s nacistickou přesilou 18. června 1942 v chrámu svatých Cyrila a Metoděje. V těchto dnech si připomínáme 100 let od jeho narození.

 

Narodil se 4. ledna 1915 v Rešicích u Moravského Krumlova jako nemanželský syn mlynáře a zemědělské dělnice, která ve mlýně sloužila. Po smrti matky se o něj od jeho osmi let láskyplně starala především jeho teta Marie Opálková. Učil se v Moravském Krumlově na automechanika, ale nakonec po úrazu ruky začal studovat obchodní akademii v Brně, kde v červnu1936 maturoval.

Během vojenské služby u brněnského pěšího pluku 43 absolvoval jako maturant školu důstojníků v záloze a dosáhl hodnosti četaře aspiranta. V září 1937 byl po náročných přijímacích zkouškách přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích, ze které byl slavnostě vyřazen 15. srpna 1938 v hodnosti poručíka pěchoty v době kritického ohrožení demokratického Československa ze strany hitlerovského Německa.

Období mnichovské zrady a rozpadu republiky v březnu 1939 prožíval jako velitel čety u horského pěšího pluku 2 ve slovenském Ružomberoku. Po vyhlášení samostatného Slovenského štátu a německé okupaci zbytku českých zemí se nakrátko vrátil do rodného kraje, ale již 26. června 1939 u Moravské Ostravy opouští okupovanou vlast a s Robertem Klecandou a svým bratrancem Františkem Pospíšilem odcházejí naplnit odkaz Masarykových legií s cílem zúčastnit se boje s nacisty v pevně předpokládané československé zahraniční armádě.

Po kratším pobytu ve vojenském táboře v polských Malých Bronowicích odplouvají na lodi Chrobry do Francie. Na základě podepsaného závazku ke službě v Cizinecké legii se Adolf Opálka stal v srpnu v hodnosti seržanta jejím příslušníkem. Zpočátku byl zařazen u 1. pluku Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbes, ale záhy byl přemístěn k 11. pluku senegalských střelců. Po vypuknutí války byl odeslán zpět do Francie a prezentován v Agde u jednotek formující se 1. čs. pěší divize. Po rychlé porážce Francie se 12. července1940 dostal na lodi Neuralia do Velké Británie, kde byl z počátku vtělen jako nezařazený důstojník do kulometné roty 1. čs. smíšené brigády.

K zásadní osudové změně v jeho životě došlo v létě 1941, kdy byl Adolf Opálka vybrán pro plnění zvláštních úkolů v okupované vlasti. Již 19. září 1941 je u skotského jezera Loch Morar mezi frekventanty náročného útočného a sabotážní kurzu (assault course) v režii dnes již legendární britské zpravodajské a sabotážní organizace Special Operations Executive (SOE). V předchozím kurzu zde prodělal výcvik i jeho bratranec František Pospíšil, který zahyne později zradou jako velitel parakupiny BIVOUAC.

Ihned poté koncem října 1941 absolvoval Adolf Opálka opět pod dohledem SOE parašutistický výcvik na letišti v Ringway u Manchestru. Tehdy byl povýšen do hodnosti nadporučíka a v lednu 1942 byl přidělen k čs. výcvikovému středisku v Bellasis u Dorkingu, kde se již formovaly výsadky do okupovaného Československa.

Opálka byl ustanoven do funkce velitele tříčlenné paraskupiny OUT DISTANCE, kterou s ním tvořili rotný Karel Čurda a desátník aspirant Ivan Kolařík. Byli první skupinou vyslanou na území protektorátu se sabotážním posláním. Jejím úkolem bylo provedení rozsáhlé akce na michelské plynárně v Praze. Mimo to měla tato trojice parašutistů dopravit do Čech náhradní radiostanici a telegrafní klíč pro skupinu SILVER A a s její aktivní účastí se počítalo i při navádění britského letectva na předem vybrané cíle. K tomuto účelu byl ve výbavě skupiny OUT DISTANCE i radiomaják Beacon.

Prvnímu pokusu o vysazení skupiny 25. března 1942 zabránila hustá mlha nad cílovou plochou. K novému pokusu došlo o dva dny později v noci z 27. na 28. března, kdy polští letci měli Opálkovu skupinu vysadit místo původní plochy u Kopidlna u Kovářova na Písecku. Došlo však k navigační chybě a skupina a Opálka (s falešnými dokumenty na jméno Adolf Král) byl se svými dvěma muži vysazen až u Ořechova v blízkosti Telče!

Od té chvíle se jim začala lepit smůla na paty. Parašutistům se nepodaří najít jeden ze zásobníků s operačním materiálem, Opálka si poraní při seskoku nohu a Ivan Kolařík ztratí falešné doklady, v nichž měl proti všem zásadám konspirace fotografii své dívky Milady i s věnováním!

Zraněný Opálka odejel ke své tetě do Řešic, kde si léčil zraněnou nohu a poté se přesunul do Prahy, kde se později stal velitelem všech parašutistů, kteří zde tehdy pobývali. V té době byl již mrtev Kolařík, který se 1. dubna 1942 otrávil ve Vizovicích ve víře, že gestapo se spokojí s jeho smrtí a blízké nechá na pokoji. Bohužel se mýlil. Rodinu Hrušákovu i jeho příbuzné nacisté popraví…

Třetí člen skupiny Karel Čurda se ještě spolu s Opálkou zúčastní v dubnu neúspěšného

pokusu o navedení britských bombardovacích letounů na plzeňskou Škodovku, ale později v době heydrichiády se vydá na cestu zrady, která povede i k smrti Adolfa Opálky. Ten byl nápomocen rotmistrům Josefu Gabčíkovi a Janu Kubišovi z výsadku ANTHROPOID v provedení atentátu na zastupujícího říšského protektora, vraha českých elit a architekta holocaustu Reinharda Heydricha.

Během razií, jež následovaly po atentátu, se nadporučík Opálka počátkem června 1942 ukryl s šesti dalšími parašutisty v pravoslavném chrámu v Resslově ulici. A právě člen jeho skupiny Karel Čurda, který našel úkryt u své matky v Nové Hlíně u Třeboně, se pod tlakem své rodiny po zprávách o masových popravách a vypálení Lidic vydal do Prahy a na gestapu učinil obsáhlou výpověď, která umožnila nacistům proniknout do sítě spolupracovníků parašutistů a následně zjistit i místo úkrytu sedmi parašutistů. Ti se však v obklíčení mnohanásobnou přesilou odmítli vzdát a 18. června 1942 zde svedli svůj poslední boj, který někteří z nich symbolizovali výkřikem: „Jsme Češi! Nikdy se nevzdáme, slyšíte? Nikdy!“

Jozef Gabčík, Jan Kubiš, Josef Valčík, Jan Hrubý, Jaroslav Švarc a Josef Bublík postupně padli v boji, a nebo si nechali poslední náboj pro sebe. Adolf Opálka sám, těžce raněný na kůru chrámu, spáchal sebevraždu zastřelením, když předtím požil jed. Nikdy se nedozvěděl, že bezmezně pomstychtiví němečtí nacisté zatkli i jeho milovanou tetu Marii, která jej vychovala, a 24. října1942 ji popravili s desítkami dalších obětí Čurdovy zrady v koncentračním táboře Mauthausen.

Chlap každý coulem, skromný a obětavý vlastenec plukovník in memoriam Adolf Opálka. Připomínáme si již sté výročí narození muže z ražby těch, kterých se naší současnosti bohužel poněkud nedostává.

Jindřich Marek

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha