Náročný přesun Iljušinu ve Kbelích se zdařil

Mezi významné exponáty Leteckého muzea Kbely patří také vůbec první Iljušin Il-18, který Československé aerolinie obdržely už v roce 1960. Letoun byl nyní přesunut z letištní plochy kbelské základny do muzejních prostor, kde bude k vidění od příští sezóny. Náročný přesun letounu realizovali hasiči z kbelské základny i ruzyňského letiště společně s pracovníky Vojenského historického ústavu Praha.

 

Dopravní Iljušin Il-18 sovětské výroby s označením OK-NAA stával na travnaté části letištní plochy 24. základny dopravního letectva Kbely. Návštěvníci mohli letadlo spatřit víceméně jen při každoroční Pražské muzejní noci, kdy se plocha letiště při jeho kraji otevírala veřejnosti. Nyní však byl letoun přesunut do nových ploch Leteckého muzea Kbely. A zde ho bude moci spatřit každý, kdo do kbelského muzea zavítá.

Jde o plochu, na níž stávaly některé starší vojenské stroje. Ty byly postupně odvezeny a uvolnil se tak velký otevřený výstavní prostor. Nachází se blízko ústřední budovy kbelského muzea, ohraničují ho dva historické hangáry věnované druhé světové válce, resp. období 1918-1924. Z druhé strany pak stojí nově vybudovaný hangár, který přímo přiléhá už k letištní ploše 24. základny dopravního letectva.

Přemístit letoun relativně velkých rozměrů, jakým je čtyřmotorový dopravní Iljušin Il-18, jehož trup dosahuje délky téměř 36 metrů, nebyla jednoduchá práce. Aby se letoun vůbec vešel mezi hangárové stavby základny i muzea, bylo potřeba odmontovat obě krajní části křídel (jejich plné rozpětí je přes 37 metrů).

Letoun byl nejprve odtažen z travnaté plochy, poté pomocí techniky přetažen až k linii mezi základnou a muzeem (podrobněji včetně videozáznamu na našem facebooku, resp. ZDE). Tady nastala patrně nejsložitější část přesunu, protože bylo potřeba s letounem manévrovat v „esíčku“, kde navíc nebyl asfaltový pruh dostatečně široký. Proto byly pro manipulaci využity i podkladové materiály (viz fotogalerie, která zachycuje právě tuto – druhou – část přesunu letadla a také zde najdete starší snímky původního umístění letounu).

Celá akce probíhala navíc za deště a bylo potřeba pečlivě dbát na to, aby se kola letounu, jehož prázdná hmotnost činí 34 tun, nezabořila do vodou nasáklých hlinitých ploch. Celou akci prováděli dva hasičské sbory při využití moderní přesunovací letecké techniky: hasiči z 24. základny dopravního letectva a Hasičský záchranný sbor Letiště Praha. Přispěli jim rovněž pracovníci samotného Vojenského historického ústavu Praha – jak někteří kurátoři z muzejního odboru, tak samozřejmě pracovníci kbelského muzea. Všem, především oběma hasičským skupinám, patří za úspěšně odvedenou práci poděkování.

Letoun byl ve finální fázi umístěn v té části výstavní plochy, která je blízko hangáru druhé světové války. Příď letounu směřuje k chystané návštěvnické trase. Celá plocha bude postupně zaplňována dalšími exponáty, včetně některých letounů, které dosud stojí na ploše 24.zdl.

 

Historie přesunovaného letounu Iljušin Il-18 OK-NAA je bezesporu zajímavá. Jedná se o verzi Il-18B, letoun zprvu létal u sovětského Aeroflotu, v lednu roku 1960 vstoupil do letky Československých aerolinií. Zde létal až do roku 1977, kdy došlo na letišti Praha Ruzyně ke srážce s Tupolevem Tu-134A. V roce 1979 byl Iljušin převeden do kbelského muzea. Letoun nesl původně označení „Ostrava“, posléze se jeho jméno změnilo na „Piešťany“. Jednalo se o vůbec první Il-18, který se objevil u ČSA. I proto je jeho muzejní význam nemalý.

Ve službách ČSA se objevilo celkem 12 letounů Il-18. Dodnes se s některými můžeme setkat – velmi známý je například Il-18 OK-WAJ „Poděbrady“, který létal u našich aerolinií v letech 1967-1984 a dnes stojí na dálnici u Bakova nad Jizerou jako restaurace i prodejna suvenýrů. Stroj OK-PAH “Mariánské Lázně”, který létal v letech 1962-1979, zase posloužil tvůrcům seriálu Sanitka pro natáčení scény havárie jugoslávského dopravního letadla v Praze-Suchdole, která se stala v roce 1975.

Historie sovětského letadla Il-18 se začala psát v 50. letech. Poprvé vzlétl tento typ v červenci 1957, v letech 1959-1978 se ho vyrobilo přes 850 kusů a patřil k velmi úspěšným letounům, objevil se u leteckých společností především ze socialistických zemí. Čtyři turbovrtulové motory o celkovém výkonu 4 000 koní (dle různých verzí i více) zajišťovaly letounu rychlost přes 600 kilometrů v hodině. Letadlo bylo určeno pro 65-120 cestujících, posádka čítala pět osob. Dolet byl – opět dle verzí – mezi 4 000 – 5 000 kilometry.

Poslední Il-18 vyřadily Československé aerolinie až v roce 1990. Nicméně u některých leteckých společností létají tyto stroje dodnes.

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha