Nová zjištění týkající se posledního boje parašutistů v kostele v Resslově ulici

V minulých dnech jsme si připomněli 77. výročí posledního boje československých parašutistů v kostele sv. Cyrila a Metoděje v roce 1942, po atentátu na Reinharda Heydricha. V této souvislosti vyšly na zpravodajském serveru idnes.cz v sekci TECHNET dva materiály, v nichž o bojích hovořili také pracovníci Vojenského historického ústavu Praha Michal Burian a Zdeněk Špitálník. Druhý jmenovaný se také účastnil následné diskuze v pořadu Rozstřel na idnes.tv.

 

„Po 77 letech od atentátu na Heydricha se podařilo prokázat existenci průchozí stoky před kostelem sv. Cyrila a Metoděje v Praze. Obklíčení parašutisté tedy skutečně nekopali marně. A nebyl to jejich jediný pokus. Krypta vydala další tajemství, mimo jiné i o tom, proč nacisté nedokázali parašutisty vytopit.“

Tak začíná jeden z materiálů, který se objevil na serveru idnes.cz a rozkrývá některé méně známé skutečnosti ohledně boje 18. června 1942 – celý text článku naleznete ZDE.

Jan Kužník zde popisuje, jak historici z VHÚ spojili své síly z odborníky ze společnosti Geo-cz a podařilo se jim objevit stopy, které by mohly naznačovat velmi pečlivou přípravu parašutistů na případné odhalení úkrytu v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.

V kryptě kostela byla nalezena dvě dosud neznámá místa, kde prokazatelně došlo k pokusu o prokopání do předpokládaných únikových prostor. Ředitel odboru muzeí VHÚ Praha, plukovník Michal Burian, zmiňuje: „Nálezy logicky odpovídají tomu, co se domníváme, že parašutisté po svém příchodu do kostela dělali. Totiž že si hledali a připravovali únikové cesty.“

Odborníkům z Geo-cz se pomocí georadaru podařilo potvrdit přítomnost podzemní průchozí chodby (pravděpodobně barokní), která vede v ose chodníku (ve směru východ–západ) podél kostela, jen necelý metr od krypty. Díky kameře na minisondě se nyní mohli čtenáři článku do této chodby podívat.

V druhém materiálu zveřejněném na idnes.cz se autor článku Jan Kužník společně s Michalem Burianem a Zdeňkem Špitálníkem z VHÚ vracejí přímo k bojům v kostele i k tomu, jak probíhaly – celý článek je ZDE.

Pomocí tzv. UV luminiscence hledají uvnitř kostela, na kůru a empoře (oblouky v pravé horní části kostela) možné stopy po krvi československých bojovníků. Ty sice nebyly nalezeny, ale v jednom z dřevěných sloupků byla objevena střepina německého granátu. Přečkala zde plných 77 let.

Článek se dále vrací ke způsobu, jakým byly boje parašutistů s nacisty popisovány samotnými Němci. V jednom z německých hlášení se například uvádí, že katakomby v kostele jsou labyrintem, kde četné chodby vedou nejrůznějšími směry, a při útoku bylo nutné krýt se z mnoha stran. „Ve skutečnosti se může každý přesvědčit, že krypta je pouze jednoduchého, zhruba obdélníkového tvaru a žádné spletité chodby okolo nejsou,“ vysvětluje historik Zdeněk Špitálník z VHÚ.

Špitálník dále popisuje hrubé nesrovnalosti v dochovaných hlášeních a jejich pravděpodobný důvod: „Autor hlášení Karl Fischer von Treuenfeld, velitel zbraní SS na území Protektorátu Čechy a Morava (Heydrich byl jeho přímým nadřízeným) chtěl pochopitelně sebe i své muže před vůdcem ukázat v co nejlepších barvách. Urputný a dlouhý boj tak obrovské přesily proti pouhým sedmi obráncům totiž ve skutečnosti nebyl něčím, čím by se mohl pochlubit.“

Autor článku dále zmiňuje, že parašutisté se bránili přesile 757 vojáků SS (z toho 17 důstojníků). V porovnání s jinými jednotkami SS to nebyly nijak elitní oddíly, ale převaha byla drtivá jak počtem, tak výzbrojí.

Obráncům naproti tomu pomáhaly zdi kostela a zahnuté úzké průchody na empoře. Němci nemohli plně využít početní převahy a museli útočit po skupinách 20 mužů. Ty se dařilo parašutistům odrážet. Promyšleným rozmístěním a vynikajícím obranným postavením dokázali spolehlivě palbou pokrýt celý prostor kostela. Vážněji je nemohla ohrozit ani střelba z kulometů zvenčí, která navíc ohrožovala spíše útočníky, což si sami Němci poměrně brzy uvědomili a střílet přestali.

Boj trval přes dvě hodiny a skončil, protože parašutistům postupně došly náboje, přičemž ten poslední si vždy nechali pro sebe. „Parašutisté měli pouze osobní zbraně typu Colt 1903 v ráži 7,65 mm a několik pistolí ráže 6,35 mm. K nim nevelký počet nábojů. Dá se odhadovat, že jich byly jen desítky, nikoliv stovky,“ uzavírá Zdeněk Špitálník.

Pořad Rozstřel, ve kterém vystupuje historik VHÚ Zdeněk Špitálník, naleznete ZDE.

 

 

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha