Nové vojenské pomníky ve Stráži pod Ralskem

Nové vojenské pomníky ve Stráži pod Ralskem

19. 10. 2016

V říjnu 2016 se u Stráže pod Ralskem konal vzpomínkový program k připomenutí válečného hrdiny genmjr. Antonína Sochora. Vojenský historický ústav Praha spolu s místní organizací vojenských veteránů výsadkového vojska realizoval oživení památníku generála Sochora na místě jeho nehody u zříceniny hradu Stohánek nedaleko obce Hamr na Jezera. Ve Stráži pod Ralskem pak VHÚ vytvořil zcela nový pomník připomínající vznik výsadkového vojska poválečné čs. branné moci a vojenskou pomoc Československa vznikajícímu Státu Izrael.

 

K pomníku Antonína Sochora, jenž se nachází na místě jeho tragické autonehody, instaloval VHÚ dva panely. Na prvním se nachází krátká biografická črta generála Sochora a druhý popisuje okolnosti samotné autonehody.

Ve Stráži pod Ralskem u nově odhaleného památníku vypracoval Vojenský historický ústav další čtyři panely. Na prvním autor popisuje představy tehdejších armádních špiček o možném použití budoucího výsadkového vojska, jeho vznik a organizační výstavbu. Druhý panel připomíná, že Stráž pod Ralskem – respektive tehdejší Vojenský výcvikový tábor Mimoň, bylo místem, kde na konci čtyřicátých let probíhal výcvik vojáků vznikajícího Státu Izrael. Zbylé dva panely pojednávají o zdejším Výsadkovém učilišti, které zde v letech 1949 – 1952 připravovalo pod vedením zkušených instruktorů ze západního vojenského odboje budoucí výsadkáře čs. armády. Všechny texty jsou doprovázeny bohatým dobovým fotografickým materiálem.

Ze strany VHÚ Praha se na akci podíleli nprap. Leoš Krejča, autor šesti naučných panelů a pamětní desky nového památníku Mgr. Jan Šach a MGA. Pavel Holý, jenž panelům vtiskl grafickou podobu. Slavnostních aktů u obou pomníků se zúčastnili jeho excelence velvyslanec Státu Izrael Gary Koren, hejtman Libereckého kraje Martin Půta, starosta Stráže pod Ralskem Zdeněk Hlinčík a představitelé různých společenských organizací.

 

Generálmajor in memoriam Antonín Sochor 

Generálmajor in memoriam Antonín Sochor se narodil 16. 6. 1914 v Lohbern na území Německa. Po okupaci zbytku Československa Německem v březnu 1939 překročil v létě téhož roku ilegálně hranici do Polska. V polském Krakově na československém konzulátu vstoupil do řad Legionu Čechů a Slováků. Ve výcvikovém táboře v Bronowicích prováděl výcvik přijímaných nováčků.

Po vypuknutí 2. světové války v září 1939 se s Východní skupinou z bývalého Legionu dostal na území okupované Rudou armádou. Antonín Sochor prošel internací v táborech NKVD v Jarmolincích, Orankách a Suzdale. Byl vybrán mezi ty, jež měli vytvořit jádro budoucí čs. vojenské jednotky v Sovětském svazu. Na počátku února 1942 se stal velitelem výcvikové čety formujícího se 1. čs. samostatného polního praporu v Buzuluku a na podzim velel četě průzkumníků – samopalníků. S nimi se zúčastnil prvního boje u Sokolova a za projevenou statečnost získal svůj první Čs. válečný kříž 1939. Na podzim 1943 se probil se svými samopalníky a s Tesaříkovými a Buršíkovými tanky jako první do centra Kyjeva. Za boje u Kyjeva a Čerňachova obdržel nejvyšší sovětské vyznamenání Hrdina Sovětského svazu.

Během Karpatsko – dukelské operace na podzim 1944 sváděl těžké boje o „Krvavou kótu“ 534 trvající týden, při nichž utrpěl vážná zranění. Po skončení 2. sv. války působil na štábu 1. divize v Praze. Od podzimu 1948 se podílel na tajném výcviku brigády židovských dobrovolníků Hagana. Za své hrdinství a statečnost v bojích 2. sv. války obdržel řadu československých a zahraničních vojenských vyznamenání.

Antnonín Sochor zemřel na následky automobilové nehody ve Vojenském výcvikovém táboře Mimoň. Dne 15. srpna 1950 zde došlo u obce Hamr na Jezeře poblíž Stohánku ke srážce lehkého vojenského nákladního automobilu Morris s osobním vozem Škoda 1101 Tudor Antonína Sochora, jenž se spolu se svým řidičem vracel z inspekce vojenského útvaru domů. Podle očitých svědků (vojáci na korbě nákladního auta) obě vozidla do sebe v plné rychlosti narazila. Silný boční náraz vymrštil Sochorova řidiče ven z automobilu a nehodu bez vážných zranění přežil, zatímco Sochora našli vojáci zmáčknutého k podlaze auta a s otevřenou frakturou lebky.

Následně byl převezen do nemocnice v Jablonném v Podještědí, kde byl odborně vyšetřen primářem nemocnice. Ten se rozhodl povolat na pomoc vojenské chirurgy z Prahy. Okolo třetí hodiny ráno 16. srpna 1950 však těžkým zraněním A. Sochor podlehl. V šest hodin ráno mohli přivolaní chirurgové z Vojenské nemocnice v Praze pouze konstatovat smrt. V pondělí 21. srpna 1950 se konal pohřeb zesnulého průvodem z Památníku osvobození v Praze do krematoria v Praze – Strašnicích.

 

Vznik výsadkového vojska a Výsadkové učiliště

Poválečnou výstavbu výsadkového vojska provázela řada nejasností a provizorií. Střetávaly se v ní dvě odlišné koncepce: nasazení vyšších takticko-operačních výsadků a drobných diverzních a zpravodajských výsadků. Již před Vánocemi 1945 byl v posádce Milovice zahájen kurz padákových skokanů zaměřený na padákový výcvik a tělesnou přípravu. V dubnu 1946 vytvořilo Velitelství pěchoty přípravnou skupinu jednotek dopravovaných vzduchem, jež pracovala na variantách výstavby a organizace výsadkových jednotek.

Počátkem roku 1947 rozhodl poradní orgán ministra národní obrany Armádní poradní sbor o výstavbě jednoho výsadkového praporu podřízený Velitelství pěchoty. K 1. říjnu 1947 vznikl pěší prapor 71 (výsadkový) posádkou v Zákupech u České Lípy a v barákovém táboře ve Stráži pod Ralskem. Vzdušný výcvik probíhal na letišti Kumr (Hradčany). Základní organizační rámec byl dotvořen v létě 1948 zřízením Velitelství výsadkového vojska s podřízenými jednotkami.

Výsadkové učiliště podřízené Velitelství výsadkového vojska vzniklo 15. ledna 1949 s dislokací ve Stráži pod Ralskem. Jeho základ vycházel ze struktury pěšího praporu 71. Učiliště se skládalo z Výsadkové školy ve Stráži pod Ralskem, Padákové školy na letišti v Hradčanech, Padákové stanice v osadě Boreček. Učiliště doplňoval štáb, týl, oddělení výchovy a osvěty a velitelská rota. Dočasně byly zařazeny radiorota a úderná rota, které měly položit základ pro prapor zvláštního určení. V roce 1950 byla při Výsadkové škole zřízena kluzáková letka a balonová četa. Na podzim 1950 však zanikla Výsadková škola a sloučila se radiorota a úderná rota do výsadkové a průzkumné roty. O rok později byly kluzáková letka a balonová četa vtělena do výcvikového technického oddílu.

Na začátku roku 1951 vznikly další součásti učiliště speciální škola, školní prapor, škola pro důstojníky v záloze a poddůstojnická škola. Zároveň se na podzim připravoval přesun na východ Slovenska, kde se měla vytvořit výsadková brigáda. Padáková a speciální škola se přemístily do Prešova a kluzáková letka do Košic, kde došlo k zrušení učiliště. Poslední výsadkáři opustili Stráž pod Ralskem na konci září 1952.

Úkolem Výsadkového učiliště bylo odborně připravit vojáky čs. armády pro službu u výsadkových jednotek. K základním dovednostem, které museli vojáci zvládnout, patřily boj z blízka, vzdušný výcvik, pudová a letmá střelba. Zvykali si na používání ostré munice při výcviku na překážkových dráhách. Všechny tyto dovednosti patřily do výcvikového rámce, jenž se používal u výsadkových jednotek do roku 1950. Jeho posláním bylo vycvičit vojáky pro diverzní, sabotážní a zpravodajské úkoly. Kromě příslušníků čs. armády se výcviku v učilišti účastnili i vybraní instruktoři sokolských para – oddílů a příslušníci Sboru národní bezpečnosti.

Od jara 1950 došlo k zásadní změně v koncepci výstavby a výcviku výsadkového vojska. Byl zcela opuštěn dosavadní „západní“ model a začal se používat sovětský materiál a metodika výcviku. Jejím cílem bylo vycvičit výsadkové jednotky k plnění operačně – taktických výsadků v týlu nepřítele (zmocnění se objektu nebo důležitého spojovacího uzlu a jeho udržení do příchodu hlavních sil). V nových osnovách bojové přípravy tak některé mizí: pudová a letmá střelba, boj z blízka atd. Do popředí vystupuje specializace jednotek a jednotlivců.

Jan Šach

 

Aktuálně



Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

Dotýkání povoleno! Interaktivní prezentace a zážitkové programy v nových expozicích Armádního muzea Žižkov.

28. 11. 2022
Moderní interaktivní podání a zážitkové programy, se kterými se setkáte v nových…
Sokol v první světové válce a krátce po ní

Sokol v první světové válce a krátce po ní

25. 11. 2022
Ve čtvrtek 26. listopadu jsme si připomněli 107 let od chvíle, kdy…
Na konferenci v Krakově o československo-polské vojenské spolupráci v roce 1939 se podílel také VHÚ

Na konferenci v Krakově o československo-polské vojenské spolupráci v roce 1939 se podílel také VHÚ

23. 11. 2022
Dne 11. října 2022 proběhla v polské Vratislavi mezinárodní vědecká konference věnovaná počátkům…
Zástupci českého a slovenského vojenského archivnictví v nové expozici Armádního muzea Žižkov

Zástupci českého a slovenského vojenského archivnictví v nové expozici Armádního muzea Žižkov

18. 11. 2022
Nově otevřenou stálou expozici v nedávno rekonstruovaném objektu Armádního muzea VHÚ na…
Citujeme: vaše dojmy z návštěvní knihy Armádního muzea Žižkov

Citujeme: vaše dojmy z návštěvní knihy Armádního muzea Žižkov

18. 11. 2022
Armádní muzeum Žižkov bylo otevřeno pro veřejnost 28. října 2022 a již…