Nový HaV: odpírači vojenské služby, ale také první čs. výsadkáři

Nové vydání čtvrtletníku Historie a vojenství přináší dvě důležité studie, které se vztahují k vojenské problematice v éře socialismu, ale také významné materiály, které svá témata nalezly v době druhé světové války.

Letošní již druhé číslo časopisu Historie a vojenství, který vydává Vojenský historický ústav Praha, má na své titulní stránce zajímavou fotografii. Zachycuje skokanskou parašutistickou věž, která byla v roce 1937 postavena v Praze v rámci 1. celostátní letecké výstavy.

Snímek se vztahuje k jednomu ze stěžejních materiálů čísla, který pochází z pera historika VHÚ Jindřicha Marka. Ve svém textu „Ringway – kolébka československého výsadkového vojska“, se věnuje počátkům této – dnes už neodmyslitelné – složky vojenských sil. Ačkoli o parašutistech vysazených za druhé světové války na území protektorátu a jejich tamních aktivitách toho dnes víme již nemálo, o tom, jak se vlastně celá složka rodila, bylo dosud známo méně. Markův text mezeru vyplňuje.

Vedle této studie patří k úhelným kamenům HaV 2/2013 i významná práce Prokopa Tomka nazvaná „Možnosti odpírání, vyhýbání se základní vojenské službě a vojenská práce v letech 1969-1992“. Tomek se věnuje otázce, která byla během normalizačního dvacetiletí ožehavá: prakticky nikdo z mladých mužů tehdy nechtěl sloužit v armádě, téměř všichni však museli. A tak mnozí hledali cesty, jak se vojně vyhnout či nalézt její snesitelnou podobu. Tomek se zaměřil i na otázku vztahu mezi ozbrojenými silami a potřebami čs. ekonomiky, neboť tehdy dvousettisícová armáda odčerpávala značné prostředky ze státního rozpočtu.

Na tuto studii navazuje z hlediska časového další významný materiál, text Matěje Bílého „1981: Role Varšavské smlouvy ve druhé fázi polské krize“. Polské snahy o demokratizaci společnosti a uvolnění poměrů na přelomu 70. a 80. let vedly až vyhlášení výjimečného stavu v zemi, nicméně celá situace se obešla – na rozdíl od podobné situace v roce 1968 v Československu – bez zásahu vnějších sil. Zda měla vojska Varšavské smlouvy (resp. sovětská armáda) zasáhnout a proč se tak nestalo, to je předmětem dotyčné studie.

Z rozsáhlejších textů zmiňme ještě materiál „Tragédie u Rymic 6. května 1945“, v níž Milan Kopecký pátrá po příčinách a okolnostech největšího masakru československých vojáků během osvobozovacích bojů na Moravě. Zabity či zraněny byly tehdy tři desítky vojáků – a přitom příčina ležela v rozporech uvnitř čs. jednotky a v neopatrném postupu.

Ivo Pejčoch v textu „Z Británie do Hagany“ shrnul tematiku československých vojáků židovské národnosti, kteří působili za druhé světové války ve Velké Británii a posléze se stali účastníky výcviku izraelské armády v Československu. Patřily mezi ně i tzv. Wintovy děti. Jádro textu tvoří biografické portréty čtyř desítek vojáků – jde v některých případech o skutečně pozoruhodné, barvité lidské příběhy.

Působení Čechoslováků v ozbrojených silách za druhé světové války se týká i text „Hana Kleinová, čs. příslušnice u britských ATS na Středním východě“. ATS byla pomocná služba pozemního vojska, Hana Kleinová (1921-2009) v ní působila v letech 1942-45, ovšem v dosti vzdáleném a také exotickém prostředí.

Michal Burian se v textu „Pozůstalost po pplk.gšt. Václavu Kropáčkovi a Boženě Kropáčkové“ vrací k sbírce dokumentů a předmětů, které Vojenský historický ústav Praha v nedávné době získal – váží se k jedné z vůdčích osobností odbojové organizace Obrana národa, součástí jsou dokumenty mapující činnost jeho ženy a najdeme zde i památky na parašutistu Adolfa Opálku.

Z menších mateirálů stojí za zmínku textový i obrazový portrét památníku v místech, kde se v roce 1915 odehrála bitva, resp. vylodění na Gallipolském polostrově. Jaroslav Beránek se pak v dalším mateirálu věnuje výstavě britských výtvarníků počátku 20. století, kteří si vybrali za své téma tzv. Velkou (První světovou) válku.

Časopis Historie a vojenství číslo 2/2013 vyšel v těchto dnech a výtisky v ceně 99 korun je možné koupit v běžných prodejních sítích, případně přímo ve Vojenském historickém ústavu Praha – v Armádním muzeu Žižkov. Časopis vydává Vojenský historický ústav Praha a jde již o 62. ročník.

RED

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha