Odraz první světové války ve sbírkách výtvarného umění VHÚ

Výtvarná díla z první světové války vytvořila ve 20. letech minulého století základ uměleckých sbírek Vojenského historického ústavu Praha. Mezi jednotlivými díly najdeme práce velikánů, jako byl František Kupka, Otto Gutfreund, Josef Váchal a další. O sbírce a také o tom, jak budou některá z těchto děl prezentována na letošní výstavě V zákopech 1. světové války, hovoří kurátorka ILONA KRBCOVÁ.

 

Jak rozsáhlá je sbírka výtvarných děl z první světové války ve VHÚ a co nejcennějšího v ní nalezneme?

Jde o několik tisíc maleb, kreseb a plastik, vytvořených profesionály i amatéry v letech 1914–1920. Včetně velkých pláten, která vznikla ve dvacátých letech na objednávku tehdejšího Památníku odboje, aby zmapovala místa bojů našich legií.

Za nejhodnotnější považuji válečnou tvorbu Františka Kupky a Otto Gutfreunda, protože jsou naprosto výjimečné v kontextu jejich uměleckého vývoje. K unikátům patří rovněž barevné dřevoryty Josefa Váchala a ilustrace Emila Filly do belgického satirického časopisu „Michel im Sumpf“.

 

Kteří čeští malíři, výtvarníci, grafici se aktivně zúčastnili první světové války? A na které frontě bojovali?

Dá se říci, že ti nejdůležitější čeští umělci významných jmen bojovali na všech třech frontách. Ve Francii to byli František Kupka, Otto Gutfreund, Kamil Cipra a Václav Špála. Na jižní frontu narukovali Břetislav Bartoš, Josef Váchal a Břetislav Benda. V Rusku bojovali Jindřich Vlček, Otto Matoušek, Karel Babka a mnozí další.

 

Zapojili se do války jako vojáci v zákopech, nebo někde ve štábech či v zázemí?

Drtivá většina umělců narukovala přímo na frontu. Výjimkou by třeba Vojtěch Preissig, který žil ještě před válkou v USA. V roce 1918 byl rozhodnut vstoupit do aktivní vojenské služby, ale nakonec dal na rady svých přátel a věnoval se raději propagační práci pro legie. I František Kupka odešel z frontových zákopů v létě roku 1915 do Paříže, kde se věnoval uměleckým a politickým aktivitám pro čs. dobrovolníky. Jan Štursa, který narukoval k 81. rakousko-uherskému pěšímu pluku, měl to štěstí, že se nemusel ze zdravotní dovolené po zranění vrátit do zákopů, protože byl jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění. To jej uchránilo před válkou.

 

Co bylo nejčastějším námětem jejich děl?

Jednoznačně denní ceremoniály – příprava jídla, čištění bot, úklid, chvíle odpočinku ve vojenských ubikacích. Daleko méně se dochovaly třeba záběry z budování zákopů. Asi nejotřesnější jsou kresby či malby, kterými malíři zachytili mrtvé vojáky přímo na bojištích. Okamžiky hrůzy a děsu přímo číší z výrazů v jejich tvářích. Specifikem umělců, působících na ruské frontě, jsou stovky záběrů krajiny a folklórních zvyklostí v oblastech rozlehlé Sibiře, kudy projížděly vlaky s legionáři.

 

Je společným jmenovatelem většiny děl právě tragika války?

Musíme si uvědomit, že mnozí z umělců strávili na frontě celou dobu války. Proto převažují spíše žánrové momentky, portréty spolubojovníků a také karikatury, které zesměšňovaly nešvary každodenního života. Velmi častá jsou zobrazení měst a malebné krajiny mimo bojiště. Tragika válečných hrůz je u mnohých spíše záležitostí poválečné reflexe.

 

Našli bychom mnoho výtvarných děl s národní a legionářskou tematikou?

Prakticky celou výtvarnou produkci první světové války v uměleckých sbírkách VHÚ zastupují právě díla umělců-legionářů. Výjimkou jsou jen válečné kresby Jana Štursy, Václava Špály, karikatury Emila Filly nebo poválečné dřevoryty Josefa Váchala.

Vyjádření vědomí příslušnosti k českému národu a jeho historickým tradicím a symbolům bylo velmi časté. Víra v to, že bojují za velké myšlenky, musela vojáky držet nad vodou, aby dokázali zvládnout neustálý boj o život. Byly oslavovány hrdinské činy padlých spolubojovníků a panovala obrovská touha po návratu do civilního života.

 

 Co české výtvarníky na frontách války spojuje?

Ve válce neexistovala v tomto směru žádná pravidla, ani specifika. Snad jen, že v porovnání s rakouskými umělci tvořili Češi v provizorních podmínkách a nebyli tak perfektně organizovaní a vybaveni malířskými potřebami.

 

Vyskytli se i vojáci, kteří teprve ve válce začali malovat, kreslit? Tedy že právě válka z nich udělala výtvarníky?

Ano, někteří z nich objevili umělecký talent právě až ve frontových zákopech, ale po návratu domů se zpravidla vrátili ke svým původním profesím.

Amatérští kreslíři v kombinaci s talentem dokázali mnohdy daleko lépe vystihnout atmosféru reality než absolventi uměleckých škol. Byli mezi nimi velmi zruční karikaturisté a ilustrátoři humoristických časopisů. Viděním skutečnosti a jejím zpracováním do vojenského žánru je můžeme řadit na stejnou úroveň profesionálů.

 

Malovali či kreslili vojáci denně?

Bylo to vždy individuální. Ale v zásadě umělci vytvořili nejvíce skic, kreseb nebo drobných maleb v době, kdy byl relativní klid na bojištích. Nemáme dochovanou žádnou kresbu, datovanou v den bitvy. Například první rychlá skica Františka Parolka, přímého účastníka bitvy u Zborova, vznikla až druhý den, tedy 3. července 1917.

 

Jak svá díla uchovávali?

Kresby byly velmi často součástí skicářů a deníků, kam si vojáci zapisovali své dojmy a prožitky z každého dne. Větší formáty na volných listech pak ukládali do desek. Díla umělců-vojáků s nimi putovala po celou válku v příručních zavazadlech. Neexistovaly žádné centrální depozitáře, do nichž by umělci svá díla ukládali.

 

Jakým způsobem bude výtvarná část sbírek VHÚ ukázána na výstavě V zákopech 1. světové války, kterou chystá VHÚ na červen letošního roku?

Samozřejmě nebudou chybět díla nejvýraznějších českých umělců – Kupka, Gutfreund, Váchal, Filla, Vlček, Benda. Po mnoha letech budou také poprvé veřejnosti zpřístupněny čerstvě zrestaurované propagační plakáty, které visely na stěnách vagónů (ešelonů) legionářských vlaků na Sibiři.

 RED

 

 

 

 

 

 

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha