Pozvánka pro Františka Kriegla na slavnostní oběd k ukončení cvičení Šumava

Vojenský historický ústav Praha dostal do sbírek darem zajímavou památku spojenou s dramatickými událostmi léta roku 1968. Dokument je pozoruhodný hned z několika důvodů.

 

Jde o pozvánku na jméno „Krigel F.“ na slavnostní oběd k zakončení spojeneckého cvičení Šumava 2. července 1968. Cvičení na území Československa si v květnu 1968 vynutili představitelé Sovětského svazu. Za účasti československých, sovětských, východoněmeckých, polských a maďarských štábů a jednotek se po přípravách mělo konat od 20. do 30. června 1968.

I po slavnostním zakončení 2. července však cizí vojáci otáleli s odjezdem a poslední sovětské jednotky opustily československé území až 3. srpna 1968. Strategicko-operační a velitelsko-štábní cvičení mělo především politický a propagandistický význam, mělo naznačit sounáležitost Československa se sovětským blokem. Právě proto nemělo stanoven obvyklý jasný plán a vyvíjelo se postupně, z iniciativy sovětského velení, mimo vliv a kontrolu zástupců hostitelské Československé lidové armády. Veřejnost si byla vědoma podivného průběhu cvičení a pociťovala je jako riziko možného rozmístění sovětských vojsk na území státu. Tuto možnost někteří odborníci připouštějí.

Na počest plánovaného slavnostního zakončení zorganizoval 2. července 1968 hlavní velitel Spojených ozbrojených sil Varšavské smlouvy maršál SSSR Ivan Ignaťjevič Jakubovskij v posádce Milovice-Mladá rozbor výsledků cvičení (od devíti hodin) a v poledne slavnostní oběd. Události se účastnili prezident Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ Alexander Dubček, předseda čs. vlády Oldřich Černík, předseda Národního shromáždění Josef Smrkovský, člen předsednictva ÚV KSČ Jan Piller a zástupci velení ČSLA.

Československé záznamy účast Františka Kriegela vůbec nezmiňují. Zato sovětský generál Alexandr Michajlovič Majorov se ve svých pamětech o Krieglově přítomnosti velmi expresivně a nevěrohodně zmiňuje. Slavnostní vyhodnocení cvičení Šumava  a následný oběd však neznamenaly konec dohadů kolem cvičení. Ty trvaly ještě celý následující měsíc.

Pozvánky měla distribuovat kancelář ministra národní obrany genplk. Martina Dzúra. Přestože pozvánku sovětská strana vystavila na Krieglovo jméno, tak kdosi na MNO v Praze zřejmě  rozhodl, že nebude doručena. Zůstala v kanceláři ministra a poté dlouhá léta v držení Petra Janečka, tehdy četaře absolventa zařazeného v době vojenské základní služby na sekretariátě ministra národní obrany Dzúra. Absolvent fakulty jaderné fyziky ČVUT po okupační zkušenosti 7. listopadu 1968 odcestoval s manželkou na návštěvu do Švédska, kde díky přátelům ze studií již zůstal a úspěšně vědecky působil. V minulém roce pak RNDr. Janeček dokument daroval Vojenskému historickému ústavu Praha.

Nepředaná pozvánka podporuje znění úředních dokumentů, podle nichž se František Kriegel slavnostního oběda skutečně nezúčastnil.

 

MUDr. František Kriegel (10. 8. 1908 – 3. 12. 1979) byl výraznou osobností s bohatými životními osudy. Členem KSČ se stal již roku 1931. Koncem třicátých let působil jako lékař v interbrigádách ve Španělsku. Válku prožil také jako lékař v Číně, Indii a Barmě. Za kontroverzní je považováno jeho působení ve funkci politického zástupce v hlavním štábu Lidových milicí v době únorového převratu roku 1948.

Po krátké kariéře na ministerstvu zdravotnictví přežil padesátá léta v ústraní jako závodní lékař. V šedesátých letech byl tři roky poradcem ministerstva zdravotnictví Kuby a od roku 1966 primářem III. interního oddělení Thomayerovy nemocnice v Praze. V roce 1964 se vrátil do politiky jako poslanec Národního shromáždění a od roku 1966 člen ÚV KSČ. V dubnu 1968 dosáhl vrcholu politické kariéry, když se stal členem předsednictva ÚV KSČ a předsedou ÚV Národní fronty. Jako zastánce reforem se stal pro sovětské vedení v době Pražského jara nepřijatelný.

V noci z 20. na 21. srpna 1968 hlasoval pro významné provolání předsednictva ÚV KSČ. Jak je známo, v sovětské izolaci se odmítl podvolit sovětskému nátlaku a jako jediný nepodepsal potupné tzv. moskevské protokoly. Již 31. srpna 1968 tak přišel o nejvyšší funkce člena předsednictva ÚV KSČ i předsedy ÚV Národní fronty. Patřil mezi čtyři poslance Národního shromáždění, kteří odmítli hlasovat pro přijetí smlouvy o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk a  30. 5. 1969 byl za své postoje vyloučen z KSČ. O funkci poslance přišel 16. října 1969. Závěr života strávil pod dohledem Státní bezpečnosti. V prosinci 1976 ještě připojil svůj podpis k Chartě 77 a o necelé tři roky později zemřel na infarkt.

Prokop Tomek

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha