Příběhy z cel: Alois Eliáš a jeho vycházková hůl

Přinášíme vám druhý z příběhů, který je zpracován na základě nedávno otevřené výstavy V ulicích Protektorátu Böhmen und Mähren. Výstava nabízí sedm příběhů sedmi odbojových pracovníků, kteří byli za války vězněni a popraveni. Ke každé osobnosti je připojen artefakt vyjadřující život a osud dotyčného člověka. Druhým je příběh generála Aloise Eliáše, u něhož je vystavena jeho vycházková hůl.

+3

DIVIZNÍ GENERÁL ING. ALOIS ELIÁŠ (29. září 1890 – 19. června 1942)

Narodil se v Praze v rodině krejčího Aloise Eliáše a jeho manželky Josefy. Za první světové války narukoval k pražskému 28. pěšímu pluku. Na východní frontě byl zajat a v roce 1917 vstoupil v Borispolu do řad československých legií v Rusku. Ještě téhož roku byl transportován na území Francie a zařazen k 21. střeleckému pluku.

Ve dvacátých letech Alois Eliáš absolvoval Vysokou válečnou školu v Paříži a po návratu do Československa začala jeho vojenská kariéra rychle stoupat. Ve třicátých letech již dosáhl hodnosti divizního generála. Do politiky se Alois Eliáš zapojil v období druhé republiky po boku generála Syrového, za něhož vedl ministerstvo národní obrany. V dubnu roku 1939 přijal funkci ministerského předsedy protektorátní vlády.

Současně byl od počátku protektorátu zapojen do domácího vojenského odboje a úzce spolupracoval s londýnskou vládou. Nemalými finančními částkami se podílel na financování odboje i na podpoře rodin perzekvovaných. V den Heydrichova příchodu do Prahy – 27. září 1941 – byl zatčen Gestapem a v následujících dnech vyslýchán v Petschkově paláci. Nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Dne 1. října 1941 byl za zločiny velezrady, zemězrady a podporování nepřítele odsouzen k trestu smrti. Vykonání rozsudku bylo odloženo a generál Eliáš byl vězněn jako „rukojmí“ ve věznici na Pankráci.

Situace Aloise Eliáše se radikálně změnila 27. květnu 1942, tedy po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Dne 19. června večer byl Alois Eliáš na přímý rozkaz říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera odvezen na střelnici v Praze-Kobylisích a tam zastřelen. Svou vycházkovou hůl, která jej doprovázela i ve vězení, věnoval ve chvíli, kdy byl vyveden z cely na svou poslední cestu dozorci Ludvíku Horákovi se slovy, že ji již nebude potřebovat. Generál Alois Eliáš se stal jediným předsedou vlády okupované země, kterého Němci popravili.

Jaroslava Eliášová vzpomínala na den soudního procesu:

„Byla středa, prvý říjen 1941. Den byl jako každý jiný, ale přece začínal jinak. Gestapáci přijeli pro mužovy černé šaty, že dnes bude proces, a tak jsem Leška naposledy vybavila do slavnostního hávu. Pak přijeli pro mě. Odvezli mě do Pečkárny, zase inscenovali, aby mě Lešek viděl, ale ani ruku jsem mu podat nesměla. Měl na sobě černé dvouřadové šaty, byl klidný a tak vyrovnaný, jako by nešlo o jeho hrdelní při, ale nějakou vážnou státní záležitost… Když gestapák odešel, padli jsme si okolo krku, bylo nám oběma do pláče, ale snažili jsme se být klidní. Seděli jsme dosti dlouho beze slova vedle sebe. Lešek mi líbal ruku a řekl: „Chudáčku, odpusť mi, do čeho jsem tě přivedl, je to hrůza, kdyby tě to mělo také potkat – mě je to celkem jedno – byl to můj osud, a snad již dnes budu mít všechno za sebou – bylo by to lepší – jen ne dlouhé čekání na smrt… Jen ty buď statečná, je to všechno pro vlast a národ, ještě tisíce a tisíce nás padnou, ale naše oběť nebude marná. Odpusť mi jenom, že jsem ti připravil takový krutý osud a že možná ani toto všechno tebe nemine. Jsi žena vojáka a musíš to také tak nést.“

V posledním motáku z vězení napsal Alois Eliáš krátce před popravou: „Je všemu konec. Nemohu dále. Loučím se s Vámi všemi a znovu prosím, ať mi má drahá žena vše odpustí. Líbám ji a k srdci tisknu. Zvítězíme!“

Podle spoluvězně podplukovníka Kropáčka odcházel na popravu klidně: „Tak, jako by opouštěl peklo.“