Restaurování dvou rapírů ze 17. století

Sbírka chladných zbraní Vojenského historického ústavu Praha byla v nedávné době obohacena o řadu exemplářů rapírů. Před jejich deponováním a dalším výstavním využití prošly procesem restaurování, případně konzervace. V tomto článku vám nabízíme dva příklady práce restaurátorského oddělení VHÚ.

 

První, reprezentativnější rapír – s určením kolem roku 1660 – má hluboký zvoncový koš prořezávaný do podoby rostlinných ornamentů, které pokrývají celou plochu. V pravidelných volutách vybíhají od středového otvoru pro řap čepele a jsou zakončeny rozvitými květy.

Otvor je ještě zesílen, vytvarovanou částečně ozdobenou podložkou. Jako další zesílení je z vnitřní části koše použita větší podložka, která má zdobení provedené perforací a v několika místech je pro větší pevnost přeplátována, snýtována případně zapájena žlutým kovem. Jinak vnitřní strana zvonce není nijak ozdobená, pouze plocha nese stopy opracování nástroji při zdobení. Záštita je přímá na zesílených koncích zdobená tordováním a zploštělou kuličkou.

K záštitě připevněný oblouk byl v minulosti částečně opravený zapájením žlutým kovem. Fixace záštity ke zvonu je zajištěna drápky s ozdobnými šrouby. Rukojeť je opletená spleteným drátkem, který je na obou koncích zajištěn turbánky ze stejného materiálu. Jílec zakončuje zanýtovaná hlavice ozdobená kanelováním.

Rapír má přímou dvoubřitou čepel ve vrchní části s oboustranným vyžlabením a stylizovanými nápisy. Celková délka rapíru je 1170 mm, délka přímé záštity je 265 mm.

Korozní produkty nejvíce pokryly vnitřní část vytepaného zvonce koše. Společně s vrstvou zdegradovaných konzervačních prostředků vytvořily hnědě zabarvenou souvislou plochu. Vnitřní, dříve opravená podložka měla na sobě nárůst koroze větší z důvodu okysličení kovu při pájení žlutým kovem. Také oplet slabým kovovým drátkem mezi jednotlivými prameny měla pevně ulpělou atmosférickou korozi. V koncových turbáncích několik slabých drátků prasklo a vyčnívalo do prostoru. Čepel byla vcelku v dobrém stavu, pouze částečně ve vyžlabení s nápisy byla restaurována.

Druhý rapír (Španělsko, 17. století) má mohutnější střídmě ozdobený souměrný koš ve tvaru rozevřené hladké mušle. Záštitu přímou s obloukem, rozšířené konce ozdobené stylizovanými kuličkami. Ze spodní části od prořezu čepele vycházejí obloukovitě vytvarované úponky. Tordovaný jílec má povrch pokrytý splétaným drátkem zajištěným koncovými páskovými prstenci. Hlavice je kulatá pod knoflíkem, střídmě ozdobená. Rapír má dvoubřitou čepel ve vrchní části vyžlabenou s nápisy po obou stranách. Celková délka zbraně je 1075 mm a délka příčky 330mm. Korozní produkty také nejvíce pokrývaly vnitřní část koše včetně úponků, ricasa čepele i opletu rukojeti slabým drátkem. Zde byla vrstva zdegradovaných konzervačních prostředků větší, zaplňovala reliéf plochy a snad největší byla ve vyžlabení tordované rukojeti.

 

U obou zbraní byly použity totožné restaurátorské postupy. Po fotodokumentaci a popsání stavu s podrobným průzkumem byla zvolena metoda restaurování. V žádném případě nebyly demontovány na jednotlivé součásti. Zachována byla jejich kompaktnost a původní charakter zanýtování.

Nejprve byly rapíry omyty rozpouštědlem, aby došlo k narušení nežádoucí zdegradované konzervační vrstvy. Dále se postupně, převážně z košů odstranila jemným kartáčkem koroze. U prořezávaného zvonce téměř až na holý, nezabarvený kov včetně opravované vnitřní podložky. Druhý rapír měl koš dříve zabarvený do temného kovu. U něj byla koroze opatrně odstraněna jen místně s ohledem na povrchovou úpravu.

Podobný postup se opakoval u obou opletů rukojetí a turbánků s důrazem, aby vynikl reliéf spleteného drátku. Ještě je zapotřebí podotknout, že oba uvolněné oplety musely být zafixovány ke svému dřevěnému jádru, aby nedošlo k porušení jednotlivých pramenů.

Po částečném odrezení oba jílce prošly stabilizačním tanátovacím procesem. U čepelí byly stabilizovány pouze nápisy ve vyžlabení. Povrch rapíru se zvoncovým košem byl nakonec rozleštěn hubkou s přidáním pasty z jemně mleté pemzy.

Na obou zbraních je naaplikována vrstva konzervačního vosku pro dlouhodobé uložení v depozitáři.

Petr Moudrý

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha