Restaurování hulánské píky

Rakouská píka model 1875 pro hulány byla postupně k plukům zaváděna podle rozkazu z 20. dubna 1875. Je náhradou za částečně spotřebovaný starší model 1864. Rozkazem z 19. března 1884 je stažena do výzbrojních skladů, kde ji v roce 1918 přejala armáda Československé republiky. Vojenský historický ústav má ve své sbírce dřevcových zbraní velmi početnou řadu modelu 1875, většinou s československou přejímkou.

+2

Restaurovaný exemplář má na botce ratiště vyraženo: 9, přejímací značku ve tvaru lva, 7 a nečitelné dvojčíslí. Botka bylavelmi napadena jamkovou korozí, tím bylo celé ražení velmi nečitelné. Naproti tomu rakouské přidělení bylo čitelné dobře a zní: nad lomítkem 13. U. R. pod lomítkem 2. L. 62. včetně hluboce vyražené přejímací značky na tuleji čepele. Ratiště ve spodní části má mezi pery vyraženou velkou přejímací značku a Wn 76.

Vrchní část píky je tvořena hrotem ve tvaru dýky, který přechází do kuželovité tuleje se dvěma pery pro zpevnění. Pera jsou k ratišti přinýtována oválnými destičkami. Tulej má ve vrchní části rozšíření pro vymezení zabodnutí. Spodní část také s pery je kuželovitá, aby lépe držela jezdci v kožené části třmenu. Ratiště, vyrobené z kvalitního dřeva, na které se při výrobě kladly specifické nároky, má uprostřed zatmavlý otisk po bandáži se závěsným řemenem z usně. Celková délka píky je 2 800 mm.

Veškeré kovové součásti napadla koroze ve formě nepravidelných zatmavlých ostrůvků. Na vrchní části s hrotem to byla pouze povrchová degradace, která zřejmě neporušila povrchouvou strukturu kovu, avšak botka byla již narušena jamkovou korozí. Zřejmě zde působila delší dobu. Na ploše hrotu bylo možné najít částečně zachovalou povrchovou ochranu voskem KRNB, který se používal především v osmdesátých letech dvacátého století. Ratiště ze světlého dřeva má původní povrchovou úpravu provedenou polomatným lakem. Pouze v místech, kde se stýká s kovem, bylo zatmavlé, vlivem korozního napadení.

Po provedení bližšího průzkumu veškerých nežádoucích změn byla zvolena metodika způsobu a rozsahu restaurátorských postupů. Jedním z podmínek pro zrestaurování je skutečnost, že předmět nebude v žádném případě demontován. Tím budou veškeré technologie provedeny na kompletu, s ohledem na původní zanýtování plochými destičkami. Je to pochopitelné, protože by se porušila celková identita předmětu, především původní, velmi kvalitní zabroušení povrchu po zanýtování.

Nejprve je chemicky, pouze na kovu, odstraněna vrstva zdegradovaných konzervačních prostředků. Následuje odrezení, kde je zvolena metoda kombinace narušení korozní krusty, nejdříve přikládáním napuštěných tampónů chelatonovou lázní, dále oplach, osušení a okartáčování jemným rotačním kartáčem. Technologie byla provedena opakovaně dvakrát.

Po odstranění korozních produktů je plocha kovu místně zašedlá, neodpovídá původní podobě. Proto je nutné ji upravit zaleštěním pomocí směsi jemně mleté pemzy s olejem. Zde je ještě na místě připomenout, že při odrezování bylo dřevo ratiště, které se těsně stýká s kovem, chráněno vrstvou vazeliny proti působení odrezovací lázně. Zbývá zrestaurovat ratiště. Je nutné postupovat velmi opatrně z důvodu co největšího zachování nalakované plochy. Očista byla provedena několikrát stěrem měkké houby s čistícím roztokem, který obsahuje 1% líhu. Po vysušení je částečně obnovena vrstva laku. Nakonec jsou kovové součásti hulánské píky napuštěny mikrokrystalickým voskem.

Petr Moudrý