Restaurování vzduchovky, kterou poškodila voda s naplaveninami

Jedním z nedávných přírůstků sbírek Vojenského historického ústavu je vzduchovka, získaná darem, která měla zřejmě sloužit jako výcviková zbraň. Jde o předmět, který se pod rukama pracovníků restaurátorského oddělení výrazně proměnil, resp. přiblížil původnímu stavu.

 

Vzduchovka na žádné venkovní ploše nemá signaturu výrobce ani jiné označení, obvyklé i při maloseriové výrobě, pouze na některých vnitřních součástech je vyraženo malé číslo 3. Některé ze součástí, jako je například poutka na řemen, dále chránítko mušky či rámeček hledí s jezdcem jsou totožné se vzory zavedených československých vojenských vzduchovek. Také pažba a objímky včetně botky vykazují tuzemskou provenienci.

V průběhu restaurování se zcela potvrdily prvotní názory provenience a dále byl určen původ systému, který vykazuje několik patentů uplatněných nejprve u Patentního úřadu republiky Československé a následně u Patentního úřadu v Praze. Vzduchovka je produktem firmy: LADISLAV KOTEK, KRNSKO s.r.o. Továrna na hračky a kovové zboží, parní pila a je uvedena jako STELLA vzor 36. Na ploše hlavních součástí není tento typ uveden, na rozdíl od sporadicky zachovaných kusů vzoru 36 v jiných sbírkách, kde najdeme i výrobní čísla pušky. Důvod nám snad objasní detailní zpracování předmětu, který bezesporu obohatil a doplnil sbírku VHÚ o další zajímavý systém vzduchovek tuzemské produkce.

Před restaurováním je nejprve pořízena kompletní fotodokumentace stavu, ve kterém byla předána. Na pušku po určitou dobu zřejmě kompletně působila velmi znečištěná voda s množstvím naplavenin. Kovové součásti byly pokryty silnou korozní krustou s příměsí jemné půdní nečistoty. Vrstva celý komplet deformovala a zcela překryla detaily včetně spojů a šroubů. Koroze částečně narušila původně chemicky načerněný povrch součástí, což se v plné míře projevilo později.

O mnoho lépe na tom byla vnitřní skrytá část chráněná v zapažbení. Podobně vnitřní pohyblivé součásti mechanizmu jsou téměř korozí nedotčeny, i když neměly žádnou povrchovou úpravu. Ráži hlavně není možné zcela bezpečně změřit, neboť je silně napadená jamkovou korozí. Oproti tomu je až s podivem, jak se zachoval zasunutý zásobník, na který působil destruktivní vliv prostředí. Přesto je po svém zrestaurování plně funkční. Také povrch pažby včetně nadpažbí byl plný nečistoty, která zcela zaplnila strukturu letorostů dřeva. Nadpažbí mělo v povrchu několik podélných puklin a postupným nárůstem koroze na hlavni boptnalo a deformovalo se.

Nejprve bylo nutné z celého kompletu odstranit zatvrdlou jemnou půdní nečistotu omýváním pomocí jemného silonového kartáčku. Opakovaně až na povrch detailů jednotlivých součástí, ale hlavně aby došlo k očištění hlav šroubů včetně jejich drážek z důvodu bezpečné demontáže jednotlivých dílů. Demontáž kovu od dřeva proběhla téměř dokonale. Botka je oddělena až po delší době, protože pažba v této části částečně zteřela a zkorodované šrouby nešly uvolnit.

Také nadpažbí bylo komplikovanější. Jeho střední objímka nešla sejmout, z důvodu nabobtnání a zdeformování dřeva pod ní. Nejprve je demontována kovová část vzduchovky až na jednotlivé součásti. Po dokonalém omytí v rozpouštědle, kde se odstranily usazeniny a nečistoty, je povrch částečně zbaven korozní krust, a to v takovém rozsahu, aby se co nejvíce zachovaly zbytky chemického načernění. Vnitřní součásti mají vcelku dobře zachovalý povrch, bez výrazných ostrůvků korozního narušení. Proto bylo možné je upravit do polomatně vyleštěného „bílého“ kovu.

U ostatních součástí je dále povrch částečně načerněn prostředkem chemického černění a po dokonalém oplachu stabilizován tanátovacím roztokem, převážně v místech pevně zakotvené koroze. Po jeho vyzrání je vyleštěn měkkou textilií a napuštěn mikrokrystalickým voskem.

Restaurování pažby a nadpažbí bylo o něco složitější a časově náročné. Několikrát je omyta saponátovým roztokem, po směru letorostů, aby se vyplavila veškerá půdní nečistota. Až po třetím oplachu se jevil povrch dřeva jako uspokojivý a připravený pro další restaurování. Nejprve jsou slepeny veškeré praskliny převážně v nadpažbí směsí lepidla a hnědé hlinky. Po jeho vytvrdnutí zabroušeny a případné nerovnosti zatmeleny. Dále vylepeny dřevem otvory pro dvojici šroubů botky. Ještě je dřevo u botky napuštěno roztokem proti hnilobě a dřevokaznému hmyzu. Nakonec po zabroušení, které se opakovalo třikrát, je celá pažba namořena lihovým mořidlem.

Jako závěrečná povrchová úprava dřeva byla zvolena šelaková politura, rozleštěna do polomatna. Po celkové montáži je na povrch kovu naaplikována vrstva mikrokrystalického vosku a po zaschnutí rozleštěna. Vzduchovka bude uložena v depozitáři instituce.

Petr Moudrý

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha