Rotmistr Petr Křivka, další z obětí komunistického režimu

K méně známým obětem politických procesů padesátých let patřil veterán první i druhé světové války Petr Křivka. Dne 21. června 1951 byl v Brně popraven, když se předtím stal s největší pravděpodobností obětí provokace Státní bezpečnosti.

 

Narodil se 21. října 1897 v Kobylí v okrese Břeclav do početné rodiny zemědělce, byl čtvrtým z osmi dětí. Po absolvování školní docházky se v Čejči vyučil zámečníkem a tři roky pracoval ve Vídni. V roce 1917 narukoval do rakousko-uherské armády, s pěším plukem č. 24 byl odeslán na italskou frontu, v dubnu 1918 ale dostal dovolenou, během níž zběhl. Následující měsíce se skrýval v lesích a pokoušel se založit odbojovou protirakouskou skupinu.

Po vyhlášení republiky se přihlásil u pěšího pluku 8 v Brně, kde jej roku 1920 demobilizovali. Po návratu do civilu nastoupil místo zámečníka u Českých drah, které vykonával až do roku 1938. Pak byl přeložen do Kút a dubnu 1940 z protektorátu uprchl do ciziny. Hranice překročil u Bratislavy, pokračoval přes Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Egypt do Francie. Zde se přes svůj již střední věk přihlásil do československého zahraničního vojska v Agde, po pádu Francie byl evakuován lodí do Velké Británie.

Od roku 1943 do konce druhé světové války působil jako člen osobní stráže prezidenta Edvarda Beneše. Za svou činnost v době nesvobody byl vyznamenán Československou vojenskou pamětní medailí se štítkem F–VB a Československou vojenskou medailí Za zásluhy II. stupně, dosáhl hodnosti rotmistra.

Po osvobození se vrátil do vlasti, v srpnu 1945 demobilizoval a nastoupil opět na místo k drahám, kde pracoval jako vozový revizor až do 1. ledna 1949, kdy jej propustili do penze. Hned po návratu do Československa se začal také aktivněji projevovat politicky, ve Straně národně socialistické. Jejím členem se stal již od roku 1926, po válce se stal vyšším funkcionářem a dokonce členem předsednictva ústředního výboru.

Petr Křivka byl od roku 1921 ženat, z manželství pocházely dvě děti, starší dcera Růžena a mladší Ladislav (narozen 1928), jenž v červenci 1948 emigroval do Švédska.

Únorový převrat Křivka nepřijal pozitivně a podle pozdějšího tvrzení StB začal záhy budovat tajnou protistátní organizaci. Petr Křivka se na konci března 1948 seznámil s Josefem Šinkovským, začali se scházet a hovořit o politické situaci, později se k nim přidávali další muži. Diskutovali o nutnosti postavit se k společenským změnám a údajně založili ilegální skupinu krycího označení „9909“, její činnost spočívala především v získávání dalších členů a úvahách o způsobu vystoupení proti režimu.

Křivka byl později obviněn, že plánoval získat takové množství příznivců, aby s nimi mohl zahájit ozbrojený převrat, dochované materiály však spíše naznačují, že se stal obětí konstrukce a snad i provokace tajné policie.

Činnost Křivkovy skupiny skončila ve středu 17. srpna 1949, kdy byl i s nejbližšími přáteli zatčen na schůzi před hájovnou na okraji Bučovic. Setkání ale bylo od počátku monitorováno StB, která všechny účastníky umístila do vazby.

Nastalo rozsáhlé zatýkání těch, s nimiž byl Křivka v kontaktu a hovořil s nimi o ilegální práci, či z toho byli jen podezřelí. StB postihla první zatýkací vlnou na 180 lidí, z nichž 128 zůstalo ve vazbě, vyšetřovací orgány však doporučovaly v zatýkání pokračovat i mezi dalšími známými uvězněných. Jak se ukazuje z dochovaného operativního materiálu, Křivkovu činnost sledovala Státní bezpečnost a mezi těmi, s nimiž se scházel, bylo několik agentů, kteří o jeho diskuzním kruhu podávali pravidelné zprávy. Státní bezpečnost celý případ vedla pod krycím názvem Akce Tábor.

Vše vyvrcholilo jednáním Státního soudu v Brně ve dnech 20. až 22. února 1951. Petr Křivka byl prohlášen za velitele skupiny a shledán vinným zločiny velezrady a vyzvědačství, podobně jako většina obviněných, ostatní napomáháním k velezradě a neoznámením trestného činu. Petra Křivku odsoudili k trestu smrti, ostatních dvacet spoluobviněných vyslechlo různě vysoké tresty odnětí svobody.

Podobně jako u mnoha podobných případů té doby byl hlavní proces předehrou k následným navazujícím kauzám, v nichž Státní soud přivedl do vězení další desítky lidí, nepohodlných režimu.

Hlavní postava velmi pravděpodobně vykonstruovaného dramatu, veterán dvou světových válek Petr Křivka, stanul na popravišti v Brně 21. června 1951. Podle dochovaných materiálů se stal obětí provokace Státní bezpečnosti, jak nasvědčují hlášení agentů, kteří Křivku a jeho přátele a příbuzné sledovali. Do jaké míry byla hypotetická příprava svržení režimu reálná a zda vůbec přestoupila čistě verbální rovinu, již dnes se stoprocentní jistotou prohlásit nelze. Určité však je, že se případ tajné policii a justici velmi hodil jako příležitost k zúčtování s nepohodlnými osobami a zasazení další rány národně socialistické straně.

Místo posledního odpočinku nalezl Petr Křivka na Ústředním hřbitově v Brně.

Ivo Pejčoch

 

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha