Signální pistole vz. 44/81

V poválečném období zcela pragmaticky zavedla čs. armáda do výzbroje sovětskou signální pistoli vz. 44 konstruktéra G. S. Špagina (SPŠ 44), k jejíž licenční výrobě získala dokumentaci v roce 1951. V průběhu let používání postupně docházelo k jejich opotřebování, takže v polovině šedesátých let Výzkumný a vývojový ústav Závodů všeobecného strojírenství (VVÚ-ZVS) v Brně provedl rekonstrukci, jejímž výsledkem byla signální pistole vz. 44/67, vyráběná v letech 1968–1969 Přesným strojírenstvím, n. p. Uherský Brod. Přestože se jednalo o kvalitní výrobek, dočkal se počátkem osmdesátých let také rekonstrukce, jež přinesla zvýšení užitných vlastností, ale také životnosti.

 

Signální pistole vz. 44/67 sice splňovaly provozní nároky, avšak v průběhu let docházelo ke snižování jejich počtů přirozeným opotřebením materiálu. V průběhu exploatace se rovněž ukázaly některé nedostatky, jež neměly natolik zásadní charakter, vyžadující vývoj zcela nové zbraně bez ohledu na stávající konstrukci. Hlavním impulzem k obnovení výroby se tak staly snižující se počty signálních pistolí.

Pro dosažení vyšší životnosti signální pistole byla pro materiál bočnic, původně vyráběný z oceli 11 300, navržena ocel 11 523 s vyšší pevností. Tvarovými úpravami prošel palečník kohoutu, ovládací výstupek odemykače závěru byl prodloužen a bočnice střenek, vyrobených z fenolové pryskyřice, dostaly rybinové zdrsnění, jež zvyšovalo jistotu úchopu při střelbě v rukavicích a zabraňovalo také klouzání ve zpocené či znečištěné ruce.

V říjnu 1980 připravil výrobní závod čtyři zkušební vzorky s navrženými konstrukčními úpravami, ovšem s výjimkou inovovaných střenek, jelikož požadavek na jejich úpravu přišel až na jaře 1981, kdy probíhaly zkoušky 250kusové ověřovací série. Ještě téhož roku objednalo Federální ministerstvo národní obrany (FMNO) prvních 28 000 pistolí, ale nezůstalo jen u jedné objednávky.

Již říjnu 1980 navrhlo oddělení výrobní konstrukce Přesného strojírenství v Uherském Brodě změnit původní označení vz. 44/67 na vz. 44/81 již proto, že inovace výrobku přinesla zvýšení pracnosti a výrobních nákladů. Na druhé straně připouštělo možnost ponechat staré vzorové označení, což by zjednodušilo průběh schvalovacího řízení, navíc modernizovaná pistole měla s původním provedením zaměnitelné součásti.

Původní pistole vz. 44/67 měly zaručenou životnost 3500 výstřelů, během nich nemělo dojít k porušení hlavních součástí, ani ke zvětšení závěrové vůle, stanovené v takticko-technických požadavcích (TTP). V důsledku změny materiálu bočnic těla došlo ke zvýšení minimální životnosti modernizovaného provedení na 4000 ran. Periodicky prováděné velké kontrolní zkoušky (VKZ) v průběhu výroby ukázaly, že u namátkově vybraných kusů, podrobených trvanlivostním zkouškám v závodě, nedošlo k ukončení jejich živostnosti.

Původní provedení modernizované pistole mělo ještě střenky stejného provedení jako u stávajícího vzoru 44/67, teprve v průběhu zkoušek vzneslo FMNO požadavek na zdrsnění bočních ploch. Jelikož střenky odebíralo Přesné strojírenství, n. p. Uherský Brod od subdodavatele, musel výrobní závod provést úpravu lisovací formy. Vzhledem k rozpracovanosti střenek akceptoval odběratel dodání prvních dvou tisíc pistolí s původními hladkými střenkami.

Sériovou výrobu signálních pistolí vz. 44/81 zahájilo Přesné strojírenství v Uherském Brodě v září 1981 a do června 1983 vyrobila zbrojovka 40 009 kusů. Tím se také stala poslední československá signální pistole z hlediska počtu vyrobených kusů nejrozšířenějším výrobkem tohoto typu v historii naší zbrojní výroby. Pro snazší vzájemné rozlišení od předchozího vzoru neměly nové pistole alfanumerický systém číslování a jejich pětimístná výrobní čísla ležela v rozsahu 10 001–50 010.

Exemplář z roku 1982 získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s. Brno.

 

Ráž: 26,5 mm

Celková délka: 220 mm

Délka hlavně: 150 mm

Hmotnost: 930 g

 

Jan Skramoušský

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha