Stvoření mýtu: čs. armáda na X. všesokolském sletu v roce 1938

Vrcholem i ozdobou X. všesokolského sletu konaného před 75 lety bylo vystoupení československé armády. Detailní pohled na tuto akci a její propagandistické vyznění, jehož efekt trval ještě dlouhá desetiletí, přináší podnětný text historika VHÚ Karla Straky.

V souvislosti s událostmi roku 1938 se zpravidla připomínají mimořádné kvality čs. armády. Dodnes se berou jako protiklad ke kapitulaci, jíž se promarnila příležitost bránit se nacistické zvůli se zbraní v ruce na vlastním území.

Vynikající úroveň čs. vojenského potenciálu se za téměř 75 let stala bez nadsázky lidovým mýtem, jenž rozmělnil hranici mezi dojmy a fakty. Moderní výzkum v řadě směrů již objektivizoval zažité představy a otevřel i dosud neobvyklé metodické a interpretační postupy. Zmíněné nekritické představy však stále přetrvávají a je třeba se ptát, co bylo na počátku, co bylo natolik silné, že si tento faktor uchovává stále své místo v kolektivní české, ale i slovenské, národní paměti.

 

Obecný kontext utvořilo vystupňované vlastenecké cítění, vygradované tváří v tvář hrozící německé, ale i maďarské a také polské agresi. Desetiletí ale téměř zcela zakryla dosud opomíjený faktor vlastní československé propagandy, v daných souvislostech branné propagandy.

Tento fenomén, jenž se soustavně studoval zejména ve Vojenském ústavu vědeckém (VÚV), v praxi vytvářel a upevňoval v občanech jednak víru v sílu vlastní armády a jednak působil i vně republiky, a to na spojence, přátele a příznivce, ale i na potenciální válečné protivníky. Za tím účelem se využívala pestrá paleta nejrůznějších metod a příležitostí k ovlivňování veřejného mínění.

Úplný dopad čs. branné propagandy ještě nebyl zhodnocen, ale jisté je, že jeho účin měl mít a také měl masový, doslova celospolečenský, dosah. (K tématu VÚV viz blíže Karel Straka, Souvislosti vědy a výzkumu s obranou Československé republiky. Praha 2006. K fenoménu branné propagandy viz týž, Památník osvobození (1929–1939) a jeho předchůdci. Historie a vojenství 2009, č. 3, s. 47–55.)

 

X. všesokolský slet a branná propaganda

Výbornou a vítanou příležitost branné propagandě poskytl X. všesokolský slet. Československo jím žilo v červnu i červenci roku 1938. Pořádala jej sice Československá obec sokolská (ČOS), ale svým pojetím a v atmosféře, v níž probíhal, se jednoznačně stal velkolepou manifestací státotvorné společnosti bránit ohroženou zem. Podstatné bylo zároveň i to, že začal jen krátce po skončení mimořádných vojenských opatření, vyhlášených 21. května.

Branné motivy se nejsilněji projevily při dvou velkých příležitostech sletového dění. Šlo o den brannosti 16. června a vojenský den 6. července. Rozsahem a působivostí byly rozdílné. První zmíněná událost si kladla za cíl prezentovat, jak Tyršova tělocvičná soustava prospívá brannosti. Na strahovském Masarykově státním stadionu vystoupilo 1 627 žáků, 1 239 dorostenců, 982 členů a také 700 vojáků.

Armádním zastoupením se mělo veřejnosti ukázat, jak si vojsko sokolská cvičení modifikovalo, aby vyhovovala jeho potřebám. Branná propaganda z této události ale nevytěžila žádoucí efekt. Důvod spočíval v tom, že zařazení cviků branného dne bylo župám ČOS oznámeno teprve týden před konáním.

Přes krátkou dobu na přípravu ale nejlépe zacvičili příslušníci armády. Diváci byli jejich vystoupením nadšeni až uchváceni. Působení na veřejnost mělo ale omezený dopad. Kvůli pracovnímu dni přišlo jen 40 000 diváků.

 

Triumf vojenského dne

To, co se nepodařilo během Dne brannosti, bylo nejen získáno, ale i mnohonásobně překonáno Vojenským dnem, jenž se konal tamtéž. Jeho program s dostatečným předstihem připravoval zkušený tým vojenských organizačních a plánovacích pracovníků.

Na prvním místě je nutné jmenovat mjr.pěch. Bedřicha Nováka. Tento muž měl bohaté zkušenosti s přípravou a provedením vojenského dne již na IX. všesokolském sletu v roce 1932. Jeho nejbližším spolupracovníkem byl škpt.pěch. Josef Zapletal. Supervizi nad přípravami vykonávali plk.gšt. Jan Heřman, přednosta 5. (školského a výcvikového) oddělení hlavního štábu a brig.gen. Miroslav Tomáš Miklík, I. zástupce náčelníka hlavního štábu. Vojenským částem na sletišti bezprostředně velel brig.gen. Miloslav Fassati, zástupce velitele 1. divize.

Vojenským dnem se neprezentovala pouze čs. branná moc, ale také armády malodohodových spojenců. Domácí veřejnosti a do zahraničí se i tímto způsobem dávala najevo pevnost a trvalost spojeneckých vazeb, i když realita s takto vykresleným obrazem stále více přestávala korespondovat.

Čs. armáda vyčlenila pro celý program vojenského dne 2 912 poddůstojníků a mužů, 41 důstojníků, 12 nákladních a 22 osobních automobilů, 55 motocyklů, 8 děl, 351 koní a 132 letounů. Jugoslávská armáda vyslala do Československa 256 mužů (z toho 81 cvičících příslušníků válečného námořnictva), 4 velitele čet, 50 mužů hudebního sboru, tambora a velitele, celkem 312 osob. Velícím důstojníkem byl Ivan Kovać, mimo jiné autor skladeb pro jugoslávského Sokola. Rumunskou armádu reprezentovalo 210 mužů, 70 hudebníků, tambor, 5 důstojníků, v souhrnu 286 vojáků, jimž velel mjr. Aurel Drăghi.

Atraktivně koncipovaný program byl zahájen přibližně v 15.20 hod. hromadným nástupem všech vojenských částí, které provedly úvodní defilé před prezidentem republiky a vrchním velitelem veškeré branné moci dr. Edvardem Benešem. Příslušníky spojeneckých armád pozdravil provoláním „Vojenské delegaci rumunské, vojenské delegaci jihoslovanské, československé armádě nazdar!“

Během následujícího programu, jenž končil krátce po 20. hodině, diváci neměli mnoho příležitostí k oddechu. Stále bylo co sledovat, co obdivovat, čemu tleskat a provolávat slávu téměř až do naprostého vyčerpání. Dokonale secvičené řady pěchoty předváděly brilantní sokolské cviky v armádním pojetí. Dvacet jedna trojstupňových proudů efektně cvičilo se zbraní a představilo stylizovanou imitaci boje zblízka.

K dynamické exhibici motorizovaných jednotek patřily působivé jízdní figury motocyklistů, kteří též proskakovali hořícím kruhem a zručně překonávali nejrůznější překážky. Předvedly se též pomocné zbraně. Jezdectvo udivovalo efektními cviky s koňmi, cvičnou střelbou za jízdy a hrou v polo. Obdiv sklidil též rej jezdců s průplety nebo udivujícím způsobem přesné šlapání koní do rytmu hudby. Zástupci motorizovaných útvarů ženijního vojska ohromovali bleskovým zřízením útočných lávek.

V nejlepším lesku se předvedli i hosté z řad spojeneckých armád. Rumunská pěchota si vysloužila obdiv za až strojově precizní cviky s puškou, cvičební sestavu za doprovodu hudby a také za prvky rumunského folklóru. Bouřlivé ovace rumunští spojenci sklidili, když se na závěr svého vystoupení semkli do tvaru velkého písmene B na počest prezidenta republiky.

Neméně intenzivní dojmy vytvořila delegace jugoslávské armády, která nastoupila s vlastní hudbou, hrající skladbu „Hajde, bračo!“ Jihoslovanští námořníci a vojáci dokonale předvedli skladbu Ivana Kovaće s názvem Jugoslavska epopea, jež stylizovaně oslavila 20 let Jugoslávie.

Vzrušující program neprobíhal jen na zemi. Nad hlavami diváků přelétlo v několika vlnách a nízko nad ústřední tribunou 132 letounů, letka za letkou v nejrůznějších tvarech a sestavách. Vrcholem leteckého vystoupení se stala mistrovská akrobatická exhibice npor.let. Františka Nováka, živoucí legendy čs. nebe. Mohutnou tečku za celým programem učinil finální nástup zúčastněných spojeneckých vojsk, která na rozloučenou provedla defilé za tónů pochodu „Hoj, pestrý sokole!“. V úplném závěru byly postupně snímány vlajky všech tří zemí, což doprovázely velebné tóny hymny každého ze zúčastněných států a dělové salvy, odpalované z děl v palebných stanovištích přímo na sletišti.

 

Pod dojmem nastíněného programu se nelze divit, že diváci opouštěli Masarykův stadion jen neradi. Během Vojenského dne dávali bouřlivým nadšením, které již nebylo možné fyzicky stupňovat, svůj obdiv k vlastní armádě i k armádám spojenců. Byl to jeden z nejsilnějších okamžiků celého sletu.

Dobové komentáře se shodují, že výraz vlasteneckého cítění a odhodlání nešlo slovy více obsáhnout a vyjádřit. Přímo na sletišti program sledovalo na 250 000 diváků. Mnozí další si ale našli vhodná místa pro pozorování i kolem stadionu, a tak celé odpoledne a podvečer vojenského dne zhlédlo dohromady až půl milionu lidí. Záměry branné propagandy se naplnily nad míru.

V atmosféře tohoto proslulého sletového dne si patrně jen málokdo uvědomil, že jde o pozitivně zkreslený obraz armády. Veřejnost jej automaticky vztahovala na čs. brannou moc jako na celek. Tím se v obecném mínění posilovalo přesvědčení o tom, že armáda je již dobře připravena k obraně státu. Takto vytvořená představa však zakrývala, a také zakrýt měla, objektivní nedostatky.

Lze oprávněně předpokládat, že účinek vojenského dne se stal podstatnou motivační složkou odhodlání, jež dostalo svůj výraz během dnů mobilizace v září téhož fatálního letopočtu.

Karel Straka

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha