Vypálení obce Javoříčko 5. května 1945

Javoříčko je obec v okrese Olomouc, ležící na rozhraní Litovelska a Konicka, po Mnichovu nedaleko sudetských hranic, dnes část obce Luká. Pro svůj tragický osud v posledních dnech druhé světové války bývá nazýváno „moravské Lidice“.

Odbojová činnost probíhala na Bouzovsku od nacistické okupace v březnu 1939. Působil zde sokolský odboj v rámci Obrany národa, vznikla zde první partyzánská skupina v protektorátu „Zelený kádr“ a odboj neustal ani po druhé heydrichiádě. Nacistické represálie a popravy zatčených, likvidující jednotlivé vlny českého odboje, probíhaly v tomto kraji prakticky každý válečný rok.

Od poloviny února 1945 se Javoříčko stalo jednou ze základen partyzánské skupiny Jermak-Fursenko. Partyzáni našli trvalé útočiště v rodinách J. Zapletala a V. Vlčka. Jako další úkryt jim posloužila také myslivna nacisty Othmara Victory. Ten z Javoříčka odešel v únoru 1945. Ve vsi zanechal manželku a dvě děti. Hilda Victorová narozdíl od svého manžela, který udržoval přátelské styky s příslušníky olomouckého gestapa, se snažila svým novým spoluobčanům pomáhat tam, kde sama mohla, a to i intervencí právě u gestapáckých přátel svého manžela.

Přítomnost partyzánů v Javoříčku byla na počátku dubna 1945 zcela zřejmá, a to hlavně jejich neopatrností, plynoucí z rostoucího pocitu neohroženosti. Pohybovali se v obci i ve dne a zúčastnili se i taneční zábavy v sousední obci. I z toho důvodu narůstalo napětí mezi partyzány a obyvateli obce.

V noci z 9. na 10. dubna 1945 postřílel opilý partyzán Grigorij Semjovič Litviško na javoříčské myslivně Hildu Victorovou, její dvě děti Hennelore a Malfreda, hájovnu zapálil a poté zastřelil i dva Armény, kteří se tu noc k partyzánům přidali, Václava Dostála, který se jich zastával, a starostu obce Veselíčko Františka Malíka, který se s hasiči podílel na hašení myslivny. Za své činy nebyl Litviško velením skupiny Jermak-Fursenko nikdy potrestán. Kvůli této tragédii partyzáni Javoříčko jako základnu opustili. S obyvateli obce ale udržovali kontakt i nadále.

Rozkazem německého státního ministra pro Čechy a Moravu Karla Hermanna Franka z 21. dubna 1945 se okresy Olomouc, Litovel a Prostějov dostaly do bojového pásma skupiny armád Mitte. Vyhláška ze 3. května, platná pro okres Litovel, oznamovala, že za každého mrtvého německého vojáka bude zastřeleno 10 osob z řad místního obyvatelstva.

Dne 4. května se na hradě Bouzov usídlila část protipartizánského ZbV – komanda 43 pod velením SS-untersturmführera kriminálního komisaře Egona Lüdemanna o síle 60 až 80 mužů. Týž den večer se část Lüdemannova komanda vydala na průzkum v okolí Bouzova. Okolo 22 hodiny se u mostu v Javoříčku střetl jeho průzkum s partyzány a ztratil tři muže, z toho dva ruské příslušníky SS.

E. Lüdemann si ještě v noci ze 4. na 5. května vyžádal posily jak z Konice a Litovle, tak pravděpodobně i z Olomouce. S posilami tak měl ráno 5. května k dispozici 225 mužů. V 8 hodin komando vyrazilo z Bouzova a obklíčilo Javoříčko.

Poté byli všichni čeští muži v obci – až na ty, kterým se podařilo utéci potokem, skrýt se, nebo těch, kteří byli za prací mimo osadu – zastřeleni. Celkem bylo zastřeleno 38 mužů ve věku od 15 do 76 let. Ženy a děti musely vyhnat ze stájí dobytek a opustit osadu. Několik kusů hovězího dobytka bylo zastřeleno, jiné kusy odvezeny. Domy byly ničeny pomocí granátů a pancéřových pěstí, anebo zapalovány. Z celkového počtu 34 domů se zachovala pouze škola, jeden obytný dům, kaplička a jedna stodola. Po 13. hodině odtáhli nacisté z Javoříčka zpět na Bouzov a auty do Olomouce.

V pondělí 7. května 1945 se v blízkosti hotelu uskutečnil společný pohřeb všech obětí. Rodiny z Javoříčka nalezly dočasné útočiště u příbuzných a v rodinách lidí, kteří jim nabídli pomoc. Oblast Bouzova obsadila kolem poledne 9. května 60. armáda 4. ukrajinského frontu Rudé armády. Dne 23. září 1945 bylo na národní pouti v Javoříčku za účasti přibližně 25 tisíc návštěvníků rozhodnuto o obnovení vesnice. Vesnice byla obnovena poněkud výše, nad údolím potoka na stráni pod lesem Habří. Dřevěný kříž nad hrobem obětí byl v roce 1951 nahrazen pomníkem akademického sochaře Jana Třísky z Prostějova, prohlášeném v r. 1978 za národní kulturní památku.

Tomáš Jakl

Literatura:

Josef Bartoš: Javoříčko (pravda a legendy). Danal, Olomouc 1995. ISBN 80-901485-8-1

Oldřich Sládek: Ve znamení smrtihlava. Naše vojsko, Praha 1990. ISBN 80-206-0142-7