Znovuzrozená Beta Minor se poprvé vznesla před veřejností

Uvedení „staro-nového“ letounu Be-50 Beta Minor do provozu je významným okamžikem pro české letectví. První oficiální let stroje, který po dvě desetiletí vznikal v Leteckém muzeu Kbely pod vedením Jana Klabana a nyní je součástí sbírek VHÚ, se odehrál 19. června 2015 na letišti v Mladé Boleslavi, u Leteckého muzea Metoděje Vlacha.

 

Letouny Beneš-Mráz Beta Be-50 Minor stály na počátku jedné z úspěšných řad strojů předválečné československé firmy Beneš – Mráz ve východočeské Chocni. Mezi roky 1936-1939 bylo vyrobeno celkem 43 letounů. Po osmdesáti letech od vzletu prvního prototypu (1935) se 19. června 2015, na mladoboleslavském letišti u Leteckého muzea Metoděje Vlacha, vznesl nový letoun Be-50, a to s výrobním pořadovým číslem 44.

Tento letoun byl stavěn po více než dvacet let v rámci Vojenského historického ústavu Praha, v Leteckém muzeu Kbely jako létající historický exponát. Práce probíhaly pod vedením restaurátora letadel Jana Klabana a četného okruhu jeho přátel, odborníků a za přispění mnoha firem. Letadlo bylo stavěno podle původních plánů získaných z choceňské firmy a dle dobových technologií; nejde tedy o repliku historického letadla, ale další kus z kdysi již ukončené série.

Oficiální uvedení letadla do letového provozu znamenalo skutečně významnou chvíli jak pro Vojenský historický ústav Praha, do jehož sbírek Be-50 náleží, tak pro všechny letecké odborníky a nadšence. Ředitel VHÚ, plukovník Aleš Knížek v úvodním projevu na celé akci zmínil onu dlouho cestu, která vedla od původní myšlenky až k její realizaci a ocenil úlohu, kterou Jan Klaban v celém procesu sehrál. Vedle díků ze strany VHÚ se Janu Klabanovi také dostalo zaslouženého a dlouhého potlesku vestoje od všech přítomných.

„Ať má tolik přistání, kolik startů…!“, popřál pak při slavnostním křtu na ploše letiště letadlu vedoucí muzea Metoděje Vlacha, ing. Vladimír Handlík. Letoun pokřtil s ředitelem VHÚ a Janem Klabanem i náměstek hejtmana Středočeského kraje Mgr. Karel Horčička, k významným hostům patřili i ing. Josef Rada, ředitel Úřadu pro civilní letectví a také člen představenstva Škoda Auto, Michael Oeljeklaus.

Poděkování za pomoc při celé akci míří také k Leteckému muzeu Metoděje Vlacha, Úřadu pro civilní letectví, Řízení letového provozu České republiky a společnosti Air Service Pilot Klub Strunkovice, která nyní tento stroj ze sbírek VHÚ provozuje.

Po křtu letadla už následoval okamžik, na který se všichni přítomní asi nejvíce těšili: první oficiální vzlet letadla Beneš-Mráz Be-50 Beta Minor. Do kokpitu tohoto dvoumístného dolnoplošníku usedli pilot Jaroslav Krištof a Bohumil Rosička. Motor zprvu nechtěl naskočit, ale po několika pokusech se nahození zdařilo a letadlo narolovalo na startovací dráhu. Vzlet byl plynulý a bez obtíží a letoun pak několikrát přeletěl nad zraky přítomných diváků, aby posléze bezpečně dosedl opět na zem.

Cesta započatá už koncem osmdesátých let 20. století tak byla nakonec korunována skutečným úspěchem. Stará a zároveň nová Beta Minor se vydala na svoji pouť.

 

Z HISTORIE LETOUNU

Na jaře 1935 založili inženýři Pavel Beneš a Jaroslav Mráz letecký podnik v Chocni, v němž zahájili vývoj a výrobu letadel pro moderní letecký výcvik a turistiku. Ing. Pavel Beneš byl v té době již uznávaným leteckým konstruktérem, pracoval např. pro firmu Avia. Druhým z prototypů, které v Chocni vznikly, byl dvojmístný celodřevěný letoun Benešovy konstrukce Be-50 Beta Minor, s československým řadovým vzduchem chlazeným čtyřválcem Walter Minor 4 o výkonu 90 koní. Šlo o dvoumístný letoun dolnoplošné konstrukce, místo pro pilota a dalšího letce bylo odkryté.

Dne 31. srpna 1935 letadlo zalétal pilot Josef Koukal a neshledal na něm a jeho vlastnostech žádné významnější nedostatky. Na délku měřil 7,85 metru, rozpětí křídel bylo 12,16 metrů. Vážil 460 kilogramů a byl schopen doletět do vzdálenosti 750 kilometrů. Maximální rychlost stroje byla 195 kilometrů v hodině.

V březnu 1936 předala choceňská továrna aeroklubům první letouny, které objednalo Ministerstvo veřejných prací. Celkem jich pak továrna dodala více než čtyřicet. Velmi oblíbené stroje se využívaly k výcviku, letecké turistice a dokonce i k akrobacii. Účastnily se i leteckých soutěží doma i v zahraničí, např. populárních etapových letů.

Poslední, 43. sériově vyrobená Be-50 byla zalétána 19. května 1939, tedy již v době protektorátu. Všechny Bety byly zabaveny, část předána Slovenskému štátu, ostatní převzala Luftwaffe. Žádný z původních letounů se přitom nezachoval do dnešní doby.

Na letouny Be-50 navazovala i úspěšná řada Be-51 vyráběná od roku 1937. Šlo o turistický dolnoplošník, který měl krytou kabinu pro dva letce.

 

NOVÁ A ZÁROVEŇ PŮVODNÍ BETA

Když koncem osmdesátých let minulého století uvažovali pracovníci kbelského leteckého muzea o stavbě létajícího historického letounu, padla volba právě na Be-50. Dal se použít spolehlivý motor Walter Minor 4-III o výkonu 105 k (77 kW) a byly k dispozici téměř všechny tovární výkresy, které byly zapůjčeny z výrobního závodu v Chocni. Za myšlenkou postavit a hlavně znovu dostat do vzduchu tento stroj stojí zejména pilot, letecký nadšenec a restaurátor Jan Klaban.

Nynější „Beta“ tedy není běžnou replikou původního stroje, ale jde o 44. postavený exemplář typu Be-50 Beta Minor, navazující na stroje vyrobené firmou Beneš – Mráz do roku 1939.

Práce na stavbě zahájil Jan Klaban v dílnách Leteckého muzea Kbely patřícího pod Vojenský historický ústav Praha v první půlce devadesátých let. Od počátku byly díly Be-50 vyráběny prakticky stejnou technologií jakou používala bývalá choceňská továrna. Výroba kovových částí byla prováděna převážně v leteckých podnicích, dřevěná konstrukce vznikala v kbelském muzeu. Dřevěných dílů se muselo vyrobit více než 5 500, např. pro jednu polovinu křídla jich bylo třeba přes 1700. Pro trup přes 800, pro ocasní plochy cca 400. Použitým materiálem je „letecký“ smrk, částečně borovice, překližky jsou z buku a břízy. Se stavbou nezištně pomáhalo Janu Klabanovi mnoho aviatických přátel i firem, bez nichž by se letoun těžko dočkal dokončení.

Trup byl z větší části dokončen v roce 2007; oproti původnímu modelu je dnes vybaven povinnou radiostanicí, odpovídačem a nouzovým vysílačem polohy. Motor Walter Minor 4-III poprvé běžel v září 2011. Veřejnosti byla Beta, ještě jako statický exponát, poprvé předvedena při zahájení sezóny Leteckého muzea Kbely v dubnu 2013.

V roce 2014 byl letoun zapůjčen z Vojenského historického ústavu Praha provozovateli, kterým je Air Service Pilot Klub Strunkovice o.s., za účelem jeho uvedení do letového provozu. Nedlouho poté jej pracovníci VHÚ přemístili po zemi do Leteckého muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi k vystavení v nové expozici. Tam byl definitivně zkompletován a čekal na oficiální zálet.

Po dohodě s Úřadem pro civilní letectví o zapsání do Leteckého rejstříku pod historickou imatrikulací OK-EAA a vystavení potřebných dokladů se záletu ujal Jiří Unzeitig, uznávaný zkušební pilot. Beta letěla poprvé 22. května 2015, poté pokračoval ověřovací zalétávací program s konstatováním, že stroj nemá prakticky žádné negativní vlastnosti.

Slavnostní křest letounu Be-50 Beta Minor, patřícího do sbírek Vojenského historického ústavu Praha, a jeho první oficiální let, se uskutečnil dne 19. června 2015 na mladoboleslavském letišti, u budovy letos nově otevřeného Leteckého muzea Metoděje Vlacha. Zde bude také letoun umístěn.

RED

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha