Dne 2. prosince 1908 se narodil v japonské Jokohamě Karel Hora, budoucí dobrodruh, voják a důstojník, který značnou část života prožil ve francouzské armádě, přesněji v cizinecké legii, a který se proslavil svými mimořádně čtivými memoáry, v nichž popsal svoji životní cestu a působení za druhé světové války a válek v Indočíně, v Koreji a v Alžírsku.
Připomeňme si stručně jeho biografii. Karel Hora byl synem inženýra Karla Jana Hory a Fuku, rozené Takemoto. Jako dítě navštívil Čechy, ale jinak až do svých 9 let vyrůstal v mezinárodní čtvrti v Šanghaji. S otcem mluvil česky, s matkou japonsky a s přáteli německy nebo anglicky. Roku 1917 se s rodiči odebral do Čech, kde prožil poslední válečný rok a dobu vzniku ČSR. Vlastenecky vypjatá atmosféra chlapce silně ovlivnila, stejně jako válečná vyprávění strýce – čs. legionáře – a přátelství s pozdějším pilotem RAF Václavem Kordou.
Po bouřlivém dospívání a prezenční vojenské službě se Karel Hora vypravil do světa na zkušenou a prožil několik let v Jižní Americe. Po rozpadu Československa odjel do Paříže a na doporučení čs. konzulátu vstoupil do cizinecké legie. Ihned po vypuknutí války se dobrovolně přihlásil na frontu a později nebyl přeložen k čs. jednotkám, ale zůstal v cizinecké legii. S ní prošel tvrdými boji během bitvy o Francii roku 1940, v nichž byl raněn. Lékaři mu museli amputovat polovinu pravé dlaně a prsteník s malíčkem. Kvůli zranění zůstal ve Francii pod falešnou identitou. Zapojil se do domácího hnutí odporu a koncem roku 1942 se vydal přes Španělsko do Anglie.
Přes útrapy španělského vězení se nakonec do Velké Británie dostal, ale do čs. vojska nebyl pro zmrzačenou ruku přijat, a proto zamířil ke Svobodným Francouzům. Přihlásil se k výsadkářům a v noci z 12. na 13. srpna 1944 byl vysazen ve Francii do týlu nepřítele. Po skončení druhé světové války se vrátil do Československa. Jako zkušený výsadkář zůstal v armádě, absolvoval vysokou válečnou školu v Paříži i v Praze, ale po komunistickém puči v únoru 1948 byl nucen odejít znovu do exilu, přičemž se dostal do soukolí tajných služeb. Po mnoha peripetiích znovu vstoupil do francouzské armády. Již roku 1949 odjel s cizineckou legií na Dálný východ, aby se zapojil do války v Indočíně. Zpět do afrického Sidi bel Abbès, hlavního sídla francouzské cizinecké legie, se vrátil začátkem roku 1952 a ještě na podzim téhož roku odjel jako dobrovolník do korejské války, kde sloužil ve francouzském praporu jednotek OSN. Po uzavření příměří byl koncem roku 1953 přeložen zpět k cizinecké legii v Indočíně, kde prošel dalšími těžkými boji s Viet-Minhem, a v květnu 1954 se vrátil do Francie. Sloužil následně v Tunisku, Maroku a Alžírsku. Všechny tyto státy v té době usilovaly o získání nezávislosti a zvláště v případě Alžírska se toto úsilí změnilo v krvavou válku. Karel Hora byl při tom až do roku 1961, kdy podal žádost o odchod do civilu. Jakožto dlouholetý důstojník cizinecké legie s mnoha přáteli v řadách OAS (Organizace tajné armády – ultrapravicové nacionalistické militantní organizace bojující proti odtržení Alžírska od Francie), nechtěl zažít v uniformě další konec prohrané války. Pro četné styky s příslušníky OAS byl i vězněn a v civilním životě si obtížně hledal práci a uplatnění. Přesto se mu podařilo tyto nesnáze překonat, snad pro jeho tvrdohlavou a přímou povahu a také bojovnost.
Memoáry Karla Hory vyšly poprvé ve francouzštině roku 1971. Prvního českého vydání se dočkaly již roku 1977 ve vydavatelství Sixty-Eight Publishers v Torontu, ale v České republice vyšly až čtyři roky po autorově smrti. Malá, ale rozsahově objemná knížka formátu 18,5 x 11 cm s měkkými deskami zdobenými pestrou akční ilustrací a lepenou vazbou je typickou memoárovou literaturou. Vedle samotných vzpomínek obsahuje také předmluvu od generála Gardyho, bývalého inspektora cizinecké legie, předmluvu k českému vydání od majora gšt. Kašpara napsanou roku 1972 v Londýně a nakonec doslov od historika Leonida Křížka se stručnou historií francouzské cizinecké legie.
Horovy paměti jsou psány velmi živě, čtivě a v mnohém si nezadají s dobrodružným románem. Vyjadřují autorovu hlubokou touhu bojovat proti komunismu a zároveň poskytují velmi zajímavý vhled přímého účastníka do událostí spojených s vyhlášením nezávislosti Alžírska a politickými nepokoji v tehdejší Francii.
HORA, Karel. Moje matka cizinecká legie. [Praha] : Egem : Elka Press, 1993. 355 s. (Militaria ; 1. publikace)