Michal Reiniš, Kytička úcty – Terezín, 1989

Michal Reiniš, Kytička úcty – Terezín, 1989

Nezměrné utrpení vězňů z nacistických koncentračních táborů nebralo konce ani v samotném závěru druhé světové války. Před postupující frontou prováděly represivní orgány třetí říše hromadné evakuace mj. i do terezínského ghetta. Na přelomu dubna a května 1945 přijížděly do Terezína vagóny s fyzicky vyčerpanými, těžce nemocnými a mrtvými lidmi. Snaha oddělit nemocné od zdravých byla marná. První známky nákazy skvrnitého tyfu byly zaznamenány 24. dubna 1945. Dne 2. května přijel do Terezína Paul Dunant, zástupce Mezinárodního Červeného kříže, aby převzal záštitu nad ghettem. Již o dva dny později dorazila do Terezína první skupina českých zdravotníků, aby se zabránilo dalšímu šíření epidemie. Na její následky zemřelo přes 1 500 vězňů a mezi obětmi byli i zdravotníci.

Výtvarník Michal Reiniš věnoval prezentované dílo všem obětem, které za zdmi židovského ghetta během války či po ní zahynuly. Základ tvoří koláž několika fotografií podle autentických záběrů. Vstupní brána do objektu, portréty židovských vězňů a spalovací pece vytváří symboliku utrpení a zrůdností nacistického režimu. V levé části obrazu je zachycena technikou olejomalby postava malého chlapce, který se snaží představit si, jaké hrůzy musely děti o mnoho let dříve zažívat.

Dominantním výrazovým prostředkem malíře Michala Reiniše (nar. 1961) je právě koláž. Reiniš využívá obrazových motivů z reklam a článků z časopisů. Skládá je do barevně a figurálně vyvážených kompozic. Základní inspirací se pro něj stalo pop artové umění v pojetí amerického umělce Roberta Rauschenberga. Ve své tvorbě je postupně přetvořil do vlastních specifických forem. Vystudoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesora O. Oplta. V roce 1987 získal za své vynikající ilustrace prestižní cenu nakladatelství Magnet. V dalších letech se účastnil mnoha autorských a skupinových výstav. Je stále výtvarně činný.

Olejomalba a kombinovaná technika, 1 135 × 1 115 mm.

Umělecké dílo bylo do sbírky Vojenského historického ústavu Praha získáno formou převodu z Armádního výtvarného studia v roce 1995.

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…