KINSKÝ, František Josef. Des Grafen Franz Kinsky, gesamlete Schriften

Dne 9. června roku 1805, tedy před 220 lety, zemřel polní zbrojmistr František Josef hrabě Kinský. Tento významný rakouský důstojník a český vlastenec je dnes v našich zemích pozapomenutou postavou, v Rakousku je ale považován za zakladatele moderního vojenského školství. Vedle své pedagogické práce se zabýval také vojenskou teorií, matematikou, stavbou fortifikací, ale i filozofií či mineralogií. Nepřekvapí tedy, že stál také u zrodu Soukromé učené společnosti (později Královské české společnosti nauk, předchůdce Akademie věd ČR) a Českého muzea (předchůdce Národního muzea ČR). Obohatil navíc fondy knihovny v pražském Klementinu o více než 10 000 svazků ze své a rodové knihovny.

Narodil se 6. prosince 1739 v Praze jako třetí syn nejvyššího kancléře Českého království Františka Ferdinanda hraběte Kinského a jeho druhé ženy Marie Augusty, rozené hraběnky Pálffyové z Erdödu. Jeho dětství jistě ovlivnily války o rakouské dědictví (1740–1748) a mládí pak sedmiletá válka (1756–1763). Přestože byl původně určen pro úřednickou kariéru ve státní správě, nastoupil roku 1759 jako dobrovolník k Löwensteinovu dragounskému pluku, kde sloužil jeho starší bratr Josef jako druhý plukovník. Ještě v témže roce byl ale přijat v hodnosti podporučíka k Lacyho pěšímu pluku. Během války se osvědčil, neboť roku 1763 byl již majorem a o pět let později, v pouhých 29 letech, plukovníkem a velitelem pěšího pluku polního maršála Gaisrucka (o rok později obdržel pluk číslo 42 a posléze se stal tradičním terezínským plukem).

U svého pluku založil kadetní školu a roku 1773 byl povýšen na generálmajora. Během války o bavorské dědictví (1778–1779) velel brigádě, nejprve v Bavorsku a ve Falci, později v severních Čechách. Vyznamenal se při zimním tažení do Kladska, kde se zásadním způsobem podílel na dobytí Bystrzyce Kłodzke (Habelschwerdt). Po ukončení bojů byl jmenován majitelem pěšího pluku č. 47 a pro své didaktické a organizační vlohy ustanoven ředitelem Vojenské akademie ve Vídeňském Novém Městě (Wiener Neustadt), později (1785) vrchním ředitelem. Tuto funkci zastával až do své smrti roku 1805.

Výrazně se zasloužil o reformování a modernizaci této slavné vojenské školy a dodnes patří mezi nejvýraznější osobnosti rakouského vojenského školství. Po vypuknutí války s Osmanskou říší ho roku 1788 opět povolali k polnímu tažení, již v hodnosti polního podmaršála, přičemž pod jeho patronaci byl svěřen mladý arcivévoda František, který měl získat první praktické vojenské zkušenosti. Kinskému péče o bezpečnost budoucího císaře (František II., později I.) připravila horké chvilky, zvláště během takzvané bitvy u Karánsebese, asi nejostudnějšího případu „přátelské palby“ v dějinách vojenství.

Počátkem první koaliční války proti revoluční Francii sloužil v letech 1793–1794 na pozici velitele divize v rakouském vojsku polního maršála Josiáše prince Sasko-Koburského v Rakouském Nizozemí (dnešní Belgie). Tam se pravděpodobně osvědčil během obléhání Landrecies (1794) a byl povýšen na polního zbrojmistra. V následné bitvě u Tourcoingu ale jeho jednotky spolu s divizí arcivévody Karla Ludvíka Rakousko-Těšínského nedorazily včas na místo jim určené, a staly se tak viníky porážky koaličních sil. Zatímco arcivévoda Karel dostal další příležitost a projevil se později jako úspěšný vojevůdce, polní zbrojmistr Kinský již znovu do pole povolán nebyl. Věnoval se své milované Tereziánské akademii, která se stala jeho největším životním dílem. Roku 1805 doprovázel císaře Františka na cestách po Horních Rakousích, avšak v jejich průběhu onemocněl a záhy zemřel na zápal plic. Pochován je na akademickém hřbitově ve Vídeňském Novém Městě.

Zanechal po sobě řadu vojensko-teoretických prací i dalších publikací, jež byly jako sebrané spisy vydány poprvé v letech 1785–1788 v šesti svazcích, a to souběžně ve Vídni i ve Vídeňském Novém Městě u různých nakladatelů. Během let 1787–1790 k nim přibyla ještě řada dodatků a doplňků. Další vydání bylo vytištěno v letech 1794–1795 ve Vídeňském Novém Městě, ale pravděpodobně nezahrnovalo všechny díly. V kompletní podobě vyšly spisy znovu v letech 1803–1807.

V Knihovně Vojenského historického ústavu Praha se nalézá jak první vydání Kinského sebraných spisů, tak vydání z počátku 19. století. Obě jsou podobně vázána v pevných polokožených deskách menšího formátu 13 × 20 cm. Starší vydání, které patří do fondu Starých tisků, je značeno razítky děčínské zámecké knihovny, respektive rodu Thun-Hohensteinů. Do našich fondů se dostalo v období první republiky, kdy došlo k rozprodeji rozsáhlých částí děčínské zámecké knihovny. Text publikací je doplněn o obrázky a tabulky vyhotovené technikou mědirytu, které byly vevázány jako přílohy.

Citace:

KINSKÝ, František Josef. Des Grafen Franz Kinsky, gesamlete Schriften. Wien: Christian Friderich Wappler, 1785–1788.

Dostupné také ONLINE:

• Díl 1
• Díl 2
• Díl 3
• Díl 4
• Díl 5
• Díl 6

Zdeněk Munzar