Archeologická sbírka Vojenského historického ústavu Praha začala vznikat ve druhé polovině dvacátých let 20. století, kdy tehdejší Památník odboje nakupoval památky vojenské povahy ze středověku. Byly mezi nimi i ostruhy pro jezdce, avšak bez nálezových okolností, protože trendem bylo shromažďovat samotné předměty různých typů. V padesátých letech Národní muzeum v Praze vyřazovalo artefakty, k nimž chyběl kontext, a protože to byly předměty nakonzervované a v dobrém stavu, byly nabídnuty Vojenskému historickému muzeu k výstavním účelům a na doplnění sbírky. Tak se zrodila sbírka jezdeckých ostruh od raného středověku po novověk.
Ostruhy se na našem území objevují již v době římské, kdy na území Čech a Moravy sídlil germánský kmen Markomanů. Od 1. století našeho letopočtu jsou z hrobů známy bronzové ostruhy s destičkou a bodcem. Slovanské ostruhy s háčky z 8. a 9. století jsou příznačné pro elity.
Od 10. století se v nálezech začínají množit ostruhy s ploténkami – malými destičkami s nýty na upevnění koženého řemínku. Honosné ostruhy mají ploténky a ramena zdobená stříbrem. Po upevnění křesťanství mizí z hrobů mnohé milodary a zůstávají jen předměty osobní povahy, hlavně šperky.
Ostruha s rovnými rameny a kuželovitým bodcem ze sbírky Vojenského historického ústavu Praha má na upevnění k noze po dvou otvorech na každém rameni a můžeme ji datovat do 10. až 11. století. Užíval ji jízdní bojovník – družiník.