Břitva představuje jeden z nejstarších nástrojů, jimiž se muži zbavovali ochlupení na tváři a jiných místech těla. První břitvy se objevovaly již ve starém Egyptě, ale v průběhu středověku jejich výroba prakticky ustala. První moderní břitvy se objevily až na konci 17. století v Anglii, odkud se rychle rozšířily do celé Evropy. Oproti noži se břitva vyznačuje zejména ostřejším úhlem zbroušení ostří a také tím, že není opatřena hrotem, aby se během holení nemohl nikdo poranit bodnutím či píchnutím.
Prezentovaná břitva byla zajištěna gestapem po boji v chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Praze dne 18. června 1942. Jedná se o běžně dostupnou břitvu vyrobenou německou firmou Emil Plümacher ze Solingenu. Čepel je tzv. amerického typu se čtvercovým hrotem a poměrně úzkým profilem. Je na ní vyraženo číslo 264 a název firmy C. Schaaf z Essenu. S ohledem na originální balení je pravděpodobné, že parašutisté si břitvu pořídili až během svého pobytu v protektorátu a její stav vypovídá o intenzivním používání, včetně jedné chybějící střenky. Kromě tohoto poněkud staromódního nástroje se mezi nalezeným materiálem nacházely i další holící potřeby, např. jednoduchý strojek s výměnnou žiletkou.
Délka zavřené břitvy: 155 mm