Po porážce Srbska a vstupu Itálie do války byli rakousko-uherští vojáci zajatí na srbské frontě přemístěni za velice dramatických a drastických podmínek do zajateckých táborů v Itálii. Na ty, kteří měli to štěstí a přežili náročný pochod přes albánské hory, čekaly kruté podmínky táborů.
Patrně nejhorší pověst si mezi českými vojáky získalo několik těchto zařízení umístěných na ostrůvku Asinara u severního pobřeží Sardinie (sardinsky Sardigna, italsky Sardegna). Ostrov byl již před válkou využíván jako trestanecká kolonie pro vězně, a ačkoli se mělo původně jednat pouze o tranzitní a karanténní místo pro rakousko-uherské zajatce ze Srbska, s pokračující válkou získaly místní tábory stálé osazenstvo.
Podmínky na tomto exotickém místě byly představě o středomořském ráji značně vzdálené. Zajatce zde sužovala malárie a nedostatečné ubytovací kapacity, které byly i v zimních měsících často nahrazovány pouze stany a improvizovanými přístřešky.
Jednoduché pouzdro na dopisnice z šedozeleného lněného plátna si vyrobil neznámý český zajatec v roce 1916. Písemný styk s domovem představoval pro zajatce důležitou morální vzpruhu, čemuž odpovídala i mimořádná péče, kterou došlé korespondenci věnovali. Podle nápisu lze usuzovat, že voják si pouzdro vyšil zřejmě během pobytu na Sardinii, kam byli zajatci z Asinary převáženi na práce v zemědělství.