Plukovník Otto Wagner pocházel z rodiny středoškolského profesora. Po maturitě na berounském reálném gymnáziu (1920) krátce studoval práva na Univerzitě Karlově, avšak z touhy po vojenské dráze brzy zamířil k armádě. Nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích (1922) a absolvoval také dva ročníky francouzské akademie Saint-Cyr. Následně působil u několika pěších a horských jednotek v Československu.
Se svými velitelskými zkušenostmi byl během mobilizace roku 1938 povolán k horské rotě na slovensko-polské hranici. Po vyhlášení Slovenského státu byl vyhoštěn a už v květnu 1939 ilegálně uprchl přes Polsko do Francie, kde se zapojil do zahraničního odboje. V roce 1940 se zúčastnil pozemních bojů ve Francii, načež byl evakuován do Velké Británie.
Po sporu s československým velením vstoupil do francouzské Cizinecké legie a bojoval v Sýrii, Iráku a na severoafrickém bojišti (u Bír Hakejmu a al-Alamejnu), kde byl těžce raněn a povýšen na majora. Jakmile se zotavil, působil jako vojenský instruktor a závěr války prožil jako velitel partyzánskému pluku „Foch“ na atlantické frontě.
Patřil k nemnoha Čechoslovákům vyznamenaným francouzským Řádem Osvobození. Po návratu do ČSR zastával vyšší velitelské funkce u pěších a motorizovaných jednotek, bojoval proti banderovcům a stal se plukovníkem. Po roce 1948 byl jako politicky nepohodlný nejprve penzionován a posléze zatčen a odsouzen za údajné nedovolené ozbrojování. Po amnestování pracoval v dělnických profesích a zemřel v ústraní roku 1974. Jeho ostatky byly roku 1976 uloženy v Památníku Cizinecké legie ve francouzském Puyloubier.
Stužky jsou na podkladu z hrubé tmavozelené látky o rozměrech 16 × 6 cm našity v celkem pěti řádcích. Zleva doprava a od nejvyššího po nejnižšího: