BITTMAN, Ladislav. Mezinárodní dezinformace

Dne 12. ledna 1931 se v Praze narodil autor četných prací o historii dezinformačních operací tajných služeb a teorii a metodice dezinformací. Jeho životní osudy jsou natolik zajímavé a spletité, že stojí za to si je alespoň krátce připomenout. Ačkoli informační válka se v průběhu času výrazně proměnila, stále jde o vysoce aktuální téma.

Ladislav Bittman byl bezpochyby velice inteligentní člověk, který jako by prožil dva různé životy. Pocházel z proletářské rodiny a v mládí jej formovaly zkušenosti z druhé světové války. Jako patnáctiletý vstoupil do Komunistické strany Československa, vystudoval mezinárodní vztahy na Univerzitě Karlově a na podzim 1953 byl členem československé delegace Repatriační komise neutrálních států, jež pomáhala s výměnou zajatců po příměřím ukončené válce v Koreji. Roku 1954 byl vybrán, aby nastoupil k rozvědce Státní bezpečnosti, a následně absolvoval potřebné školy a kurzy StB. Pracoval na analýze výstupů operativců, od roku 1958 byl přeložen mezi operativce a od roku 1961 řídil jako kulturní atašé v Berlíně operace několika agentů StB v Západním Berlíně.

Po dvou letech se vrátil do Československa a od roku 1964 působil ve funkci zástupce náčelníka 8. odboru aktivních opatření. Jako specialista na mezinárodní dezinformace se již v létě téhož roku významně podílel na tzv. „akci Neptun“, při níž StB zinscenovala nález beden s podvrženými nacistickými dokumenty z dob druhé světové války. V roce 1965 mělo totiž v Německu dojít k promlčení nacistických zločinů. Ohlas nálezu měl velký dopad na veřejné mínění nejen v Československu, ale i v Německu, Rakousku a Itálii. Akce byla považována za mimořádně úspěšnou.

Roku 1966 začal dálkově studovat žurnalistiku a spolupracoval pod pseudonymem Gabriel Guth na knize Dirigent zákulisí, mapující neúspěchy CIA v Československu. V první polovině roku 1968 byl znovu vyslán do zahraničí, tentokráte jako rezident rozvědky do Vídně v oficiální funkci tiskového atašé čs. velvyslanectví. Tam jej zastihla okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy, jež se stala přelomem v jeho životě. Jak sám poznamenal: „Po několika letech idealistického nadšení vojáka revoluce, bojujícího na tajné frontě se světovou reakcí, utrpělo moje zjednodušené vidění světa první šrámy. Brutální realita špionážního prostředí a několik konfrontací s československým stranickým a špionážním aparátem způsobily, že jsem začal o existenci dělící čáry mezi Dobrem a Zlem pochybovat. […] Ale teprve politický šok sovětské invaze do Československa v roce 1968 mě doopravdy přiměl ke konečnému rozchodu se sovětským komunismem.“

Ladislav Bittman i se svou ženou zběhl v září 1968 přes Západní Německo do Spojených států amerických, kde začal jeho druhý život. Dal se k dispozici CIA, která jej důkladně vytěžila a informace jím poskytnuté kompromitovaly velké množství čs. agentů v Německu a Rakousku. Důležité údaje dodal i k fungování rozvědky StB v dalších západních státech. V květnu 1971 vypovídal pod krycím jménem Lawrence Britt v americkém Senátu a v témže roce jej Vyšší vojenský soud v Příbrami odsoudil za velezradu k patnácti letům odnětí svobody. Po vystoupení v americkém Kongresu v příštím roce jej doma v nepřítomnosti odsoudili k trestu smrti.

Ve Spojených státech se po různých peripetiích uchytil v akademické sféře, publikoval několik knih o komunistických tajných službách, o mezinárodní komunikaci a o dezinformacích a propagandě. Od roku 1972 přednášel na Bostonské univerzitě o mezinárodních médiích a tisku se zaměřením na dezinformace a propagandu. V této oblasti se stal celosvětově uznávaným odborníkem a roku 1986 bylo na Bostonské univerzitě otevřeno Dezinformační dokumentační centrum. Akademickou sféru opustil až roku 1996 po vážných zdravotních potížích. Mezitím se roku 1994 dočkal v České republice zrušení svého rozsudku smrti a byl rehabilitován. Zemřel 18. září 2018 v Rockportu v Massachusetts.

Prezentovaná kniha je jednou z mnoha prací Ladislava Bittmana o dezinformacích. Přestože jde o odbornou publikaci opatřenou poznámkovým aparátem a seznamem pramenů, nepostrádá čtivost a čtenáře vtahuje do děje. Je rozdělena na tři části. První nese název Historické a teoretické pohledy a poskytuje čtenáři základní informace o problematice, počínaje koncepcemi čínského mistra Sun-c‘ v 6. století před naším letopočtem. Následuje teorie černé propagandy, dezinformací a tajných akcí a poté výklad metodik, technik a kanálů.

Publikace je poplatná době vydání, takže zatímco historie a teorie zůstávají stále stejné, nástroje se vyvíjejí. Sociální sítě coby dnešní nejvyužívanější médium k šíření dezinformací zde přirozeně popsány nejsou.

Druhá část knihy nazvaná Zápolení v době studené války se věnuje primárně sovětské a československé rozvědce a jejich práci s dezinformacemi, sekundárně i Američanům. Třetí část pojmenovaná Rozpaky a hledání nové generace se zabývá vývojem ruských a amerických operací na poli informační války a dezinformací od rozpadu SSSR v roce 1991 do roku 1998. Místo doslovu je čtenář seznámen s kauzou Zilk, na níž autor dokladuje, že „vulgarizace politiky, malé a velké pletichaření, nevybíravé útoky na politické protivníky se staly koncem devadesátých let neoddělitelnou součástí pražské politické scény a všechno nasvědčuje tomu, že tento vývoj bude pokračovat“.

Citace:

BITTMAN, Ladislav. Mezinárodní dezinformace: černá propaganda, aktivní opatření a tajné akce. Praha: Mladá fronta, 2000. ISBN 80-204-0843-6.

Zdeněk Munzar