Tvorba významného českého malíře Václava Brožíka (1851–1901) je spojena především s monumentálními scénami s náměty z českých dějin (Mistr Jan Hus odsouzen na koncilu v Kostnici, Zvolení Jiřího z Poděbrad českým králem, Tu, Felix Austria, nube!). Kromě historických maleb tvoří podstatnou část díla tohoto umělce rovněž portréty a krajinomalba. Inspiraci pro pohledy do venkovské krajiny čerpal zejména během svých studijních pobytů ve Francii, kde žil od roku 1876. Po návratu z cesty do Nizozemska na konci sedmdesátých let 19. století se začal s velikým nadšením věnovat drobné salónní malbě podle modelu vlámských mistrů. Namaloval tak množství žánrových figurálních děl, většinou na zakázku pro soukromé objednatele. Prezentovaná malba menších rozměrů patří do tohoto okruhu Brožíkovy tvorby. Je na ní zobrazena postava neznámého šlechtice v oděvu zhruba z druhé poloviny 17. století.
Václav Brožík se původně vyučil litografem. V letech 1868–1870 navštěvoval pražskou Akademii výtvarných umění u profesora Emila Jana Lauffera. V letech 1871–1872 pokračoval ve studiích na Akademii v Drážďanech a v Mnichově díky finanční podpoře Emanuela Kittla, majitele pivovaru u Štajgrů a otce Emy Destinnové. S podporou svého dalšího mecenáše Albrechta hraběte Kounice odjel roku 1876 do Paříže, kde zakončil svá studia v ateliérech Léona Bonnata a Jean-Léona Gérôma. Usadil se zde natrvalo, brzy se oženil s Hermínou Sedelmeyerovou, dcerou rakouského obchodníka s uměním. Roku 1881 byl vyzván k účasti na obnově Národního divadla po ničivém požáru. V roce 1893 přijal místo profesora historické malby na pražské Akademii. Žil pak střídavě v Praze a Paříži.
V roce 1897 byl císařem Františkem Josefem I. povýšen za mimořádné umělecké zásluhy do šlechtického stavu. Byl také nositelem francouzského Řádu čestné legie. Zemřel v Paříži roku 1901 na srdeční selhání v pouhých padesáti letech.