FELDMANN, Markus. Hundert Jahre Schweizer Wehrmacht.

Dějiny švýcarských ozbrojených sil jsou nedílně spjaty s komplikovanou historií regionu. Geografická poloha na křižovatce mezi italským, francouzským a německým prostorem se promítla do složitých, nicméně bezesporu pozoruhodných dějin na lokální i mezinárodní úrovni, kde vojenská stránka věci hrála nezanedbatelnou úlohu.

Švýcarským typikem byly žoldnéřské jednotky v zahraničních službách. V období pozdního středověku se jednalo o obvyklou praxi, nicméně švýcarské jednotky vynikaly organizací a efektivitou, a v různých podobách tento fenomén přetrval až do poloviny 19. století. Známým příkladem jsou tzv. Reisläufeři (pův. něm. Reisläufer), žoldnéři, těšící se značné popularitě na evropských bojištích pozdního středověku a raného novověku. Z této doby pochází také nejznámější švýcarské zahraniční nasazení, sice papežská švýcarská garda vzniklá roku 1506. Organizačním mezníkem se stal tzv. „věčný mír“ uzavřený mezi Francií a Švýcarskem v listopadu 1516, který Švýcary zavázal k organizaci jednotek pro francouzské služby. Obdobnou situaci pak přinesl francouzský vpád v roce 1798 a založení Helvétské republiky, vazalského státu Francie. V důsledku toho se švýcarské útvary účastnily napoleonských válek především v řadách Napoleonovy Le Grande Armée.

Zásadní změnu v této praxi přinesla spolková ústava z roku 1848 zapovídající praxi tzv. vojenských kapitulací (Militärkapitulation), smluv, které v tomto případě Švýcarsko zavazovaly organizovat a vybavit jednotky pro potřeby jiného státu. Rok 1850 pak znamenal zavedení branné povinnosti a centralizaci švýcarského vojenství. Zákon zakazující službu v zahraničních armádách byl však přijat až v roce 1927, což však nezabránilo menším počtům Švýcarů v účasti ve španělské občanské válce, vstupu do francouzské cizinecké legie, či účasti ve druhé světové válce v uniformách nacistického Německa; tyto případy jsou však spíše ojedinělé a po repatriaci měly právní dohru. Zákonnou výjimku pak tvoří papežská garda, což umožnilo její kontinuální funkci až do současnosti.

Dnes představovaný titul, Hundert Jahre Schweizer Wehrmacht, je přehledovou publikací, mapující chronologicky švýcarské vojenství s důrazem na léta 1798–1918. Převážná část se věnuje nasazení švýcarských jednotek v rámci napoleonských válek, zvláštní pozornost je pak věnována tzv. Sonderbundu – zjednodušeně řečeno krátké občanské válce roku 1847, která byla současně posledním konfliktem na švýcarském území. Samostatné kapitoly jsou věnovány obsazení hranic od roku 1805 až po konec první světové války roku 1918. Titul v plátěné vazbě je doplněn bohatým ilustračním aparátem litografií, rytin a portrétních medailonů a i přes jeho publikaci v roce 1935 nese v rámci vnitřního uspořádání pozoruhodnou podobnost s důkladně zpracovanými militariemi rakouské provenience pozdního 19. století.

Díky důkladnému zpracování vojenského aspektu švýcarských dějin s důrazem na mnohdy komplikované 19. století by tato kniha neměla uniknout pozornosti nejen zájemcům o toto období, ale o evropské dějiny celkově.

Citace:

FELDMANN, Markus. Hundert Jahre Schweizer Wehrmacht. Bern: Hallwag, 1935.