SLATIN, Rudolf Carl von. Fire and Sword in the Sudan.

Životní příběhy některých neobyčejných mužů vypadají, jako by byly vystřižené z laciného dobrodružného románu. Do této kategorie patří i životní cesta Rudolfa Carla von Slatin (1857–1932), později také známého jako Slatin Paša. Kniha o jeho dobrodružstvích ostatně posloužila coby zdroj inspirace Karlu Mayovi, když sepisoval svoji trilogii V zemi Mahdího. Jednalo se o námi prezentovanou publikaci Fire and Sword in the Sudan. V této knize vídeňský rodák, jehož otec pocházel z východočeského Heřmanova Městce, líčí své velkolepé súdánské dobrodružství.To začalo roku 1878, kdy se Rudolf Slatin, mladý poručík uherského pěšího regimentu č. 19 korunního prince Rudolfa, účastnil rakouského tažení do Bosny a Hercegoviny. Tehdy obdržel dopis od britského generála Charlese Gordona, jež v té době pracoval v egyptských službách jako administrátor Súdánu a sháněl schopné muže. Při tom si vzpomněl na Slatina, kterého znal z jeho předchozí návštěvy Egypta. Súdán, dobytý Egypťany na začátku 19. století, byl spravován z Káhiry prostřednictvím provinčních guvernérů.
Slatin si po ukončení tažení vyžádal povolení odjet do Afriky a záhy se setkal s Gordonem. Když potom roku 1881 vypuklo povstání, působil již jako generální guvernér západosúdánské provincie Dárfúr. V Súdánu totiž povstal náboženský vůdce Mahdí hlásající svatou válku, která měla vyvrcholit jeho usednutím na trůn tureckých sultánů. Rychle na svou stranu získal velké množství Súdánců nespokojených s egyptskou nadvládou a začal ohrožovat Egypt. Slatin si zpočátku vedl poměrně dobře. Aby si získal větší důvěru svých vojáků, nezdráhal se konvertovat k islámu. Nicméně do roku 1883 se povstání v oblasti Dárfúru rozhořelo naplno a došlo k tvrdým bojům. Slatin se po několik měsíců úspěšně bránil a v bitvách prokázal nejen své velitelské schopnosti, ale i osobní statečnost. Když se však situace stala beznadějnou, musel se vzdát mahdistům.
Britové, kteří se od roku 1882 silně angažovali v Egyptě, začali považovat situaci v Súdánu za neudržitelnou. Proto vyslali dřívějšího správce země, generála Gordona, do Chartúmu, aby provedl evakuaci tamější egyptské posádky. Jemu však nebyl osud města a jeho obyvatel lhostejný, a tak se z vlastní iniciativy rozhodl zůstat na místě a pokusit se Chartúm uhájit. Slatinovi bylo nařízeno, aby Gordonovi napsal dopis nabádající ho ke kapitulaci. Slatin mu místo toho v němčině napsal, aby vytrval v boji, a pozval ho do Chartúmu na oko dojednat podmínky kapitulace. Mahdí však vytušil tuto dvojitou hru a nechal Slatina vsadit do želez. Gordon dokázal Chartúm udržet téměř celý rok, ale nakonec bylo vyhladovělé město dobyto a celá posádka včetně něj pobita. Slatin měl v mahdistickém zajetí (sám Mahdí zemřel krátce po Gordonovi na tyfus) strávit ještě celou jednu dekádu. Až v roce 1895 se mu podařilo za pomoci majora (později generála) Sira Reginalda Wingatea uprchnout do Egypta. Ještě v témže roce po nabádání svých přátel sepsal svůj příběh, který současně vyšel i v němčině pod názvem Feuer und Schwert im Sudan. Kniha se stala bestsellerem.
Když se v roce 1897 britská vláda definitivně rozhodla znovu osvobodit Súdán a vyslala armádu pod vedením Lorda Kitchenera, Slatin pochopitelně nestál stranou a zúčastnil se tažení coby důstojník egyptské armády. Po anglo-egyptském vítězství již v hodnosti britského brigádního generála přijal roku 1900 úřad generálního inspektora Súdánu, kde setrval až do začátku první světové války. Poté zastával funkci vedoucího sekce válečných zajatců při rakouském Červeném kříži. Sehrál svou roli rovněž při vyjednávání Karla I. o separátním míru s Francií a Británií. Po válce žil krátce ve Švýcarsku, záhy se však vrátil do Rakouska. Zemřel roku 1932 na rakovinu. Za své zásluhy v britských službách se mu dostalo nejednoho řádu a ocenění, z nichž nejvýznamnější jsou bezesporu Order of Bath (Lázeňský řád) a Order of St. Michael and St. George (Řád sv. Michala a sv. Jiří).

Knihu si můžete přečíst on-line.

citace:
SLATIN, Rudolf Carl von. Fire and Sword in the Sudan : a personal narrative of fighting and serving the dervishes 1879–1895. London: Edward Arnold, 1907. 416 s.