Album velezrádců: velezrádné rejdy Čechů za hranicemi.

Válečná léta 1914–1918 se českých zemí dotkla v mnoha směrech, nejen ve smyslu politického vývoje, ale i v každodenním životě. V rámci bezprostředních opatření např. ekonomického rázu došlo i k odpovídajícím krokům ze strany rakouských bezpečnostních složek, především v cenzurní oblasti, ale i ve zpřísňování zákonů souvisejících s vnitrostátní bezpečností. Tato opatření nebyla v kontextu ostatních bojujících států ojedinělá, neboť takřka každý z nich uvedl v platnost analogické postupy, lišící se spíše měrou a implementací než jejich samotnou podstatou. Jejich logickou součástí byl i větší důraz kladený na potlačení protistátní činnosti.

Jedním z výsledků těchto snah je i dnes představovaná kniha. Komentovaná reedice původního vydání z roku 1915 je doplněna předmluvou Floriana Zapletala, ruského legionáře a redaktora časopisu Čechoslovák a později Československého denníku. Rok vydání knihy, sice 1919, do značné míry určuje styl předmluvy, respektive její vypjatou, národoveckou dikci. Pro tohoto bývalého ruského legionáře je typické takřka nekritické rusofilství; dalšími nepřehlédnutelnými prvky jsou silná averze vůči Habsburkům a jejich příznivcům a slovník, který v mnoha ohledech až varujícím způsobem připomíná 40. a 50. léta. Nutno dodat, že v tehdejším kontextu ještě neměla většina těchto výrazů natolik temné konotace, jakých nabyla v nadcházejících desetiletích, nicméně i tak zůstává razance předmluvy přinejmenším atypická.

Hlavní část knihy je tvořena jmenným seznamem osob evidovaných c. k. Místodržitelským presidiem a příslušným policejním ředitelstvím. Šlo o osoby žijící v zahraničí, které vyvíjely „nestoudnou agitaci proti císaři a říši“. Seznam, čítající na 1400 jmen, je více než různorodý. Vedle T. G. Masaryka nebo Eduarda Bielskyho (pseudonym Edvarda Beneše), jejichž heslům je věnováno více stran, zde nacházíme spíše krátké záznamy, obsahující často jen jméno, zjištěné poslední povolání a číslo policejního spisu. Tyto kusé informace byly zařazeny pravděpodobně na základě cenzury pošty či např. udání. Součástí záznamu je i popis provinění dané osoby, mezi nimiž jsou i kuriózní případy: např. Josef Tryb (rodopis neznám) byl obviněn, že po upadnutí do srbského zajetí působil v srbské vojenské kapele v Bisertě, Tunisu a v La Zuave. Značnou část uvedených jmen tvoří členové krajanských spolků v zámoří, kteří udržovali korespondenční styk s českými zeměmi; korespondence, podléhající cenzuře, je převažující příčinou zařazení jmen do soupisu. Nutno dodat, že ačkoli se jedná ve své podstatě o seznam osob určených k zatčení a následné perzekuci, efektivita rakouských úřadů byla v tomto případě značně omezená a ve srovnání s obdobím protektorátu, poválečné republiky a následné komunistické diktatury patřily rakouské bezpečnostní složky k velmi shovívavým.

Kniha byla vydána pražským nakladatelstvím Alois Hynek v roce 1919.

Citace:

Album velezrádců: velezrádné rejdy Čechů za hranicemi. Praha: Nákladem Aloise Hynka, 1919. 263 stran.