Na sklonku první světové války zavedla francouzská armáda náramkovou identifikační známku s perforovanou linkou, která umožnila polovinu známky v případě úmrtí nositele jednoduše oddělit pro potřeby vojenské evidence. Tento systém v meziválečné francouzské armádě nahradil předcházející známky Mle 1881, které se používaly v páru.
Zatímco kompletních francouzských identifikačních známek Mle 1918 existuje ve sbírce VHÚ Praha větší množství, známka s oddělenou perforovanou částí se v této sbírce nachází jediná. Patří Jiřímu Bleierovi (nar. 8. 4. 1915, Uherské Hradiště), který jako čerstvý absolvent právnické fakulty odešel v roce 1939 společně se svým bratrem Kurtem přes Slovensko, Maďarsko a Jugoslávii do Francie, kde vstoupil do čs. zahraniční armády. Po pádu Francie byli oba bratři evakuováni do Velké Británie, kde sloužili u dělostřeleckých jednotek. V roce 1942 se jejich cesty rozdělily, když Jiří vstoupil do RAF jako navigátor. Během cvičného letu dne 17. května 1943 letoun Anson Mk. I s navigátorským žákem Sgt. Bleierem a britským pilotem P/O Harry Rhodesem letěl pod stanovenou výškou, zavadil o dráty a zřítil se na předměstí Tadcasteru na severu Anglie. Všech pět mužů na palubě zahynulo.
Předměty po bratrovi zdědil jeho bratr Kurt, který je přivezl zpět do Československa a celý život pietně uchovával, a to navzdory tomu, že své vlastní památky z vojenské služby na západní frontě v obavě z možné perzekuce v 50. letech raději zničil. Perforovaná linka na identifikační známce je v místě zlomu začištěna, což vyvolává otázku, zda k odlomení spodní poloviny došlo v důsledku smrti, nebo si pověr nedbalý majitel svou známku již dříve úmyslně „vylepšil“.
Rozměry: šířka 4,2 cm
Předmět byl do sbírky VHÚ Praha získán darem od rodiny v roce 1989.