Josef Váchal, Obvaziště v Jablončeku, 1927–1929

Téměř deset let po návratu ze sočské fronty se český malíř a grafik Josef Váchal opět vrátil k tématu války, která v něm zanechala nadlouho hluboké stopy. Své vzpomínky s vlastními ilustracemi shrnul v knize Malíř na frontě. Dílo bylo vytištěno na kvalitní papír vysoké gramáže. Vyšlo v omezeném nákladu několika stovek kusů v roce 1929. Prezentovaný dřevoryt je součástí souboru více než čtyřiceti autorských předloh ilustrací ke zmíněné knize. Byl otištěn na velmi jemný japonský papír a umístěn do pasparty z ručního papíru. Pod ilustrací je dochován také autorův popis a signování. Dřevoryt zobrazuje pohled na polní obvaziště, které se nacházelo u Jablončeku na Soči, poblíž frontové linie. Úkolem zdravotníků zde bylo základní ošetření zraněných a následné zajištění jejich rychlého transportu do polní nemocnice. Pozadí rytiny tvoří siluety vrcholků Malého a Velkého Javorčeku, které Váchal tak důvěrně znal.

Josef Váchal (1884–1969) narukoval na frontu v roce 1916. Po několika dnech byl však propuštěn z důvodu celkové tělesné slabosti. O rok později jej však už válka neminula. Pro umělce se stal pobyt na italské frontě doslova utrpením.  Válku skutečně nenáviděl, proto ji bojkotoval v každém směru. Využíval všech dostupných možností, aby se dostal co nejdále od centra bojů. Při přesunu s proviantem byl na jaře 1917 zasažen střepinou z granátu. V místě zranění na pravé noze se mu vytvořila flegmona, a tak strávil dva týdny ve vojenské nemocnici v Soči. Po uzdravení přijal nabídku místního faráře na výmalbu tamějšího kostela. Malby se však až na několik fragmentů nedochovaly. Počátek roku 1918 strávil Váchal podle deníkových záznamů na zdravotní dovolené v Praze a v únoru se vrátil opět na frontu. Každodenní, poměrně podrobné poznámky v jeho diářích přibližovaly běžný život v zákopech. Podle tužkových skic, které si zakresloval na stránky deníků, tvořil v pozdějších letech grafická díla.

Papír, ruční papír, 120 x 160 mm.

Vzácný prvotisk Váchalových ilustrací ke knize Malíř na frontě nabídla jeho přítelkyně Anna Macková v roce 1934 tehdejšímu řediteli Památníku osvobození, generálu Rudolfu Medkovi.