LAWRENCE, T. E. Seven pillars of wisdom : a triumph.

První světová válka na západní frontě byla válkou poziční, opotřebovávací, kde stovky tisíců mužů denně živořilo v příšerných podmínkách zákopů. Byla prosta epických příběhů, charakteristických pro předchozí konflikty. To vše z ní činilo válku dokonale odromantičtěnou. V obrovském kontrastu s touto realitou stojí příběh podplukovníka Thomase Edwarda Lawrence (1888-1935) známého pod přízviskem Lawrence z Arábie.
Osmanská říše stojící na straně centrálních mocností byla již jen stínem někdejší slávy, nicméně pořád představovala nebezpečného soupeře. V létě roku 1916 vypukla revolta arabských nacionalistů proti Turkům, vedená Husajnem Bin Alím. Britové, kteří si uvědomili potenciál tohoto povstání, podporovali Araby dodávkami zbraní a vojenskými instruktory. Mezi nimi byl i Lawrence, archeolog a arabista pracující pro britskou vojenskou rozvědku v Káhiře. Stal se poradcem Husajnova syna Fajsala a během krátké doby se mu podařilo téměř nemožné, tj. přeměnit dosud znepřátelené beduínské kmeny v relativně konzistentní celek. Využití jejich tradičních výhod, jako schopnosti přežití v poušti a mobility v kombinaci s moderními zbraněmi, z nich učinilo velmi nebezpečné protivníky. Přesto nebo možná právě proto, že neměl prakticky žádné předchozí vojenské zkušenosti, vyvinul velice účinný systém partyzánské války. Se svými beduíny útočil na menší turecké posádky, vyhazoval do vzduchu mosty a především napadal pro Turky životně důležitou železniční síť. Těmito akcemi vázal obrovské množství tureckých vojáků, kteří byli zapotřebí jinde. Tato kampaň postupem času nabírala rysy charakteristické pro regulérní válku a vyvrcholila dva roky po svém začátku v říjnu 1918 dobytím Damašku.
Po celou dobu si Lawrence psal zápisky, které se staly základem jeho knihy Seven Pillars of Wisdom. Do psaní se dal v roce 1919 během pařížské konference. Tento téměř dokončený rukopis se mu bohužel později ztratil, takže byl nucen začít znovu, tentokrát však již jen zcela podle paměti, protože jeho válečné poznámky byly mezitím zničeny. Své dílo ještě několikrát přepracovával, až v roce 1922 vytvořil finální verzi. Kniha byla neobyčejně úspěšná už proto, že Lawrence se ještě před koncem války stal doslova celebritou, a dočkala se mnoha dalších vydání. Největšímu zájmu se začala těšit po jeho tragické smrti při dopravní nehodě v roce 1935. Seven Pillars of Wisdom jsou beletristicky pojaté a silně zromantizované paměti. Právě pro tento epický styl vypravování jsou často přirovnávány ke středověkým romancím. Po faktografické stránce je kniha v mnoha silně ohledech nepřesná. Autor bývá často kritizován, že zde nadsazoval svůj význam. Například když uvádí, že osobně vyhodil do vzduchu 79 mostů, zatímco ve skutečnosti jich bylo pouze 23. Stejně tak dramatická epizoda, v níž měl být Lawrence zajat Turky, sexuálně obtěžován a následně zbičován, musí být podle tvrzení dnešních historiků čistou fikcí. I sám autor připouští, že jeho práce má spoustu chyb. Ostatně, kdyby primárním záměrem bylo sepsat autentickou historii arabské revolty, zcela jistě by uváděl více etnografických informací. Kniha tedy není unikátní ani tak z hlediska historického (přestože byla po dlouhá léta jediným dokumentem o této pouštní válce), jako z hlediska literárního. Ne nadarmo patří mezi moderní klasiku britské literatury. Některé její části rovněž sloužily vojenským teoretikům jako učebnice vedení partyzánské války. Z tohoto hlediska je možné řadit knihu vedle Guerilové války od Mao-Tse Tunga či dalších uznávaných klasiků na poli partyzánské války.

Knihu si můžete přečíst on-line.

citace:
LAWRENCE, T. E. Seven pillars of wisdom : a triumph. London: Jonathan Cape, 1942, 700 s.