Šerm, jakožto součást výcviku v bojových uměních, byl vlastní různým kulturám po celém světě. Díky spisům o šermu máme evropskou šermířskou tradici doloženou od přelomu raného a vrcholného středověku, přičemž tato tradice je podle zpráv jiných písemných pramenů nepochybně starší. Současná historiografie rozlišuje pro období středověku a raného novověku dva hlavní směry, označované jako „německá škola“ a „italská škola“, přičemž v 16. století se německá škola držela tradiční linie tím, že preferovala zejména dlouhý meč a tesák, zatím co italská škola šermu kladla důraz především na šerm rapírem. I když měly oba tyto proudy svá specifika, např. rozdílnou terminologii, neexistovala mezi nimi skutečně ostrá hranice. Je známo, že němečtí mistři šermu cestovali do Itálie aby poznali tamní školy a totéž činili jejich italští kolegové, když ze stejného důvodu cestovali do německých zemí. K nim se posléze přidávala i tzv. „španělská škola“, která byla na rozdíl od předchozích dvou založena mnohem více na znalostech matematiky, především geometrie, a de facto představovala samostatnou vědu. Mistři šermu z různých evropských států se pak zpravidla přiklonili k jednomu z těchto směrů.
Jihofrancouzský šlechtic Henri de Saint-Didier patřil k těm mistrům šermu, kteří měli blíže ke škole italské. Dílo Traicte contenant les secrets du premier livres sur l´espee seule z roku 1573 pojednává o šermu jednoručním mečem a autor, jehož zpodobňuje rytina na samém začátku knihy, jej dedikoval francouzskému králi Karlovi IX. Právě tento panovník položil již dříve roku 1567 pevnější základy francouzské šermířské tradice a založil Académie des Maistres en faits d’armes de l’Académie du Roy (Škola mistrů šermu královské akademie). Na tuto tradici navazovali v 17. století další mistři šermu jako Le Perche du Coudray či Besnard. V 18. století tento vývoj vyústil v podobě tzv. francouzské školy šermu, která poté zastínila všechny ostatní a po dobu přibližně půlstoletí se stala evropským standardem.
citace:
SAINT-DIDIER, Henri de. Traicte contenant les secrets du premier livres sur l´espee seule, mere de toutes armes, Qui sont espée dague, cappe, targue, bouclier, rondelle, l´espée deux mains & les deux espées, auec ses pourtraictures, ayans les armes au poing pour se deffendre & offencer à un mesme temps des coups qu´on peut tirer, tant en assaillant qu´en deffendant, fort utile & profitable pour adexter la noblesse, & suposts de Mars: redigé par art, ordre & partique. Paris : Jean Mattayer & Matthurin Challenge, 1573. 113 s.