SEMILSKÝ, Alois. Plavby za dobrou nadějí.

Československý zahraniční odboj za druhé světové války patří v dnešní době mezi velmi dobře zmapované úseky naší vojenské historie. Čechoslováci bojovali proti společnému nepříteli na všech frontách od podzimního polského tažení, přes malebný francouzský venkov, nebe nad Velkou Británií, žhavé písky Afriky a Blízkého východu, po rozlehlé stepi SSSR. Nemnohé krajany zavál osud i na Dálný východ a do Pacifiku. Z četných novodobých publikací jsou nám dobře známi hrdinové leteckých bojů na Západě, osudy příslušníků Čs. obrněné brigády obléhající přístav Dunkerque, příběh obránců Tobruku, stejně jako příběhy našich pěšáků a tankistů kteří prošli krvavou cestou z Buzuluku do Prahy. Jistě bychom si vzpomněli i na bombardovací letce, kteří se svými operacemi podíleli na bitvě o Atlantik.
Nicméně hluboko v jejich stínu stojí několik málo mužů, jež se námořních bojů zúčastnili jako příslušníci posádek lodí, ať již některého ze spojeneckých válečných loďstev, nebo obchodních flotil. Jako národ suchozemců často zapomínáme na své námořníky.
Mezi méně známé patří příběhy československých lékařů, kteří sloužili na moři u britského, amerického či nizozemského obchodního, nebo francouzského či jugoslávského válečného námořnictva (podrobněji viz Historie a vojenství č. 2/2007, s. 34-35). Dva z těchto mužů po sobě zanechali literárně zpracované vzpomínky. Dnes vám představujeme jednu z těchto publikací. Alois Semilský, vlastním jménem Erich Alfred Posner (1910 Karlovy Vary – 1976 Banbury), vystudoval lékařství v Praze na Německé univerzitě a později pracoval v Baťově nemocnici ve Zlíně. Po okupaci odešel do exilu, leč pro nadbytek lékařů nebyl zařazen do čs. armády. Od září 1940 do poloviny července 1943 sloužil v britském obchodním loďstvu. Právě v této době vznikla jeho kniha Plavby za dobrou nadějí. Poslední válečný rok strávil MUDr. Posner jako lékař u 313. čs. stíhací perutě, s níž se vrátil do vlasti. V roce 1948 se vystěhoval do Velké Británie, kde působil jako odborný lékař v Birminghamu.
Kniha Plavby za dobrou nadějí není typickou ukázkou válečných pamětí. Jak prozrazuje podtitul, jde o jednotlivé povídky. Některé z nich vyšly již v letech 1942-1943 v listu Manchester Guardian. Souborného vydání v češtině se dočkaly až v červnu roku 1945 v Londýně a o rok později v Praze. V mnoha ohledech působí publikace spíše jako naučný cestopis a nutno přiznat, že jím také do značné míry je. Autor líčí nejen každodenní život lodního lékaře, ale i místopisné a historické zajímavosti, které zaznamenal během své služby. Samozřejmě nechybí ani napětí v případě ohrožení jeho lodi nepřítelem. Příběhy z plaveb mnohdy exotickými končinami, mezi které lze zahrnout návštěvu jižní Afriky, Malajska, Sumatry či Singapuru jistě i dnes přitáhnou své čtenáře.

citace:
SEMILSKÝ, Alois. Plavby za dobrou nadějí : sbírka povídek. Londýn : Čechoslovák, 1945. 87 s.