Jezdectvo zůstalo v rámci pozemních bojů nejmobilnější a zároveň jedinou údernou silou až do první světové války, kdy se ve větším měřítku dostala ke slovu obrněná vozidla. V celé historii vojenství jízda v závislosti na míře výzbroje a určení dlouho plnila buď funkci hlavní útočné síly, nebo jí připadaly úkoly související s průzkumem či přepady. Do po staletí jen málo proměnlivého celku však zasáhly v pozdním středověku razantní změny – pěchota, schopná účinně čelit jízdě v poli, a černý střelný prach. Oba faktory přiměly jezdectvo přizpůsobit se novým prvkům boje. Náhled do proměn evropského jezdectva 16. a 17. století nabízí studie Gustava von Suttner Reiterstudien. Beiträge zur Geschichte der Ausrüstung der vorzüglichsten Reiterarten im XVI. und XVII. Jahrhundert.
Ve výzbroji jezdců se začaly objevovat palné zbraně, přesněji od 16. století pistole a kratší ručnice-arkebuzy. Jezdci zároveň odkládali některé části zbroje. V 16. a počátkem 17. století ještě existoval „klasický“ těžkooděný jezdec, lancier, který měl krom kopí a meče ve výzbroji i pistole. Úderným prvkem se pak v 17. století stal kyrysník s pistolemi, oděný jako lancier, ale již bez kopí. Kyrysníci začali postupně během několika desetiletí odlehčovat zbroj, takže z tzv. tříčtvrteční plátové zbroje zůstal později jen kyrys, límec a přilba. Lehká jízda evropského typu, jejímiž typickými představiteli byli v 17. století arkebuzíři, bojovala v lehčí zbroji s pistolemi i ručnicí-arkebuzou a měla víceúčelové využití během válečných operací. Charakteristickým druhem vojska se stali dragouni, hipomobilní pěchota složená původně z mušketýrů a pikenýrů. Tradice tohoto druhu vojska sahala do pozdního středověku a později v novověku se dragouni stali spíše jízdní složkou vojska. Repertoár jezdců v raném novověku rozšířili také první švališeři (chéveau-léger), což byli původně na přelomu 15. a 16. století jezdci, kteří se od těžké jízdy lišili lehčí zbrojí a kratším kopím.
Suttner v rozsahu čtyřiasedmdesáti stran popisuje v jednotlivých kapitolách druhy jezdců, působících ve zvoleném období – lanciera, kyrysníka, arkebuzíra-karabiníka, dragouna a švališera. Daný druh jízdy vždy popisuje od jeho počátků spolu s případnými variacemi podle vojsk jednotlivých zemí. V práci ovšem není zahrnuta lehká jízda východního typu, jakou byli například husaři. Text doprovází obrazový materiál v podobě reprodukcí dobových dřevořezů či rytin, případně reprodukcí ilustrací z odborné literatury. Ačkoliv se jedná o publikaci rozsahem nevelkou a staršího data vydání, je možno konstatovat, že jde o slušnou přehledovou práci, která by při práci s tematikou novověkého jízdního vojska neměla být opomenuta.
Elektronickou knihu si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ-RHF.
Podmínky služby EoD naleznete zde.
citace:
SUTTNER, Gustav von. Reiterstudien. Beiträge zur Geschichte der Ausrüstung der vorzüglichsten Reiterarten im XVI. und XVII. Jahrhundert. Wien : Gerold & Comp., 1880. iv, 74 s., il.