Slovníky obvykle nepatří do okruhu odborných publikací, jimž věnoval větší pozornost někdo jiný než lingvisté, a stávají se automaticky pouhým nástrojem při práci s jazykem. S tímto předpokladem je možné přistupovat ke slovníkům vydávaným v současnosti, ne však již ke slovníkům, jejichž stáří se počítá na staletí. Takovéto práce jsou mnohdy zajímavé nejen svým obsahem, ale také okolnostmi, které vedly k jejich sepsání. Bezpochyby se to týká středověkých slovníků, mezi něž náleží rovněž Slovník latinsko-německo-český pro Ladislava Pohrobka, krále českého.
Ladislav Pohrobek, uherský a budoucí český král, byl od dětství vychováván na dvoře římského krále Friedricha III., jisté výchovy se mu dostávalo též později ve Vídni v poručnictví Oldřicha Celského a jeho vzdělávání pokračovalo i poté, co se jako zvolený český král odebral do Čech. V rámci všestranné šlechtické výchovy se mladému panovníkovi dostalo na Friedrichově dvoře kvalitního vzdělání, mimo jiné pod vlivem humanisty a budoucího papeže Aenease Sylvia Piccolominiho. Je pravděpodobné, že se Ladislav v rámci jazykové přípravy již tehdy učil česky a díky uvedenému slovníku je evidentní, že po přesídlení do Čech vzdělávání v češtině pokračovalo. Vybraná slovní zásoba je velice všestranná – pojmenování osob podle profese či funkce, označení částí těla, potravin, nábytku či zvířat. Jelikož součástí výchovy šlechtice a panovníka byl také vojenský výcvik, najdeme zde v příslušném oddílu i termíny pro některé zbraně, součásti zbroje a výstroje.
Originální rukopis, který se nachází ve Vatikánské knihovně, tvoří 67 pergamenových listů v lepenkové vazbě potažené kůží a doplňují jej úvodní iluminace s vyobrazením Ladislava Pohrobka a autora. Zhotovení slovníku mělo být dílem šlechtice, snad bývalého klerika, Jana Holubáře, který jej sestavil a písaře, potažmo iluminátora, Václava od Slona. Svazek, který byl králi s největší pravděpodobností věnován po příjezdu do Čech, byl druhotně po králově smrti (1457) darován jiné osobě. Svědčí pro to připojená zmínka o králově smrti a část iluminací, která je evidentně mladší a vznikem se váže k roku 1474. Slovník obsahuje celkem 2439 slov, seřazených ve třech sloupcích podle jazyka – v latině, němčině a češtině, přičemž je rozdělen na dvě části – abecední a věcnou. Jak se rukopis dostal do vatikánské knihovny, není známo.
Edici slovníku zpracoval Isidor Theodor Zahradník, vlastním jménem Bohdan Zahradník, který působil původně jako katolický, posléze dočasně jako pravoslavný kněz. Ke konci existence Rakousko-Uherska se věnoval politice v roli poslance říšské rady, po vzniku Československé republiky vystřídal dva ministerské posty a pozici ředitele Hypoteční banky. Zahradník podal podrobný rozbor celého pramene, včetně historického kontextu a problematiky identifikace původců. Ze srovnání s jinými slovníky vynesl dále stanovisko, že sestavovatel pracoval s nějakou starší, dnes již neznámou předlohou.
Edice uvedeného díla je více jak sto let stará, což však nic nemění na skutečnosti, že představuje precizní archivářskou práci, která předkládá tento pozoruhodný pramen k přímému a snadnému využití badatelům z okruhu historických věd, literární historie a lingvistiky.
Elektronickou knihu si můžete objednat prostřednictvím služby EoD v Knihovně VHÚ Praha.
Podmínky služby EoD naleznete zde.
Citace:
ZAHRADNÍK, Isidor Theodor (ed.). Slovník latinsko-německo-český pro Ladislava Pohrobka, krále českého. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1904. 73 s., obr. příl.