Dobytí Drinopolu a první balkánská válka

Dobytí Drinopolu a první balkánská válka

11. 03. 2016

Dne 13. března 1913 se spojeným bulharsko-srbským vojskům podařilo po dlouhém obléhání dobýt osmanskou pevnost Drinopol a definitivně rozhodnout konflikt později známý jako první balkánská válka ve svůj prospěch. Pád Drinopolu a následné dobytí posledních tureckých pevností na Balkáně znamenaly celkové vítězství pro Srbsko, Bulharsko, Černou Horu a Řecko.

 

Pád Drinopolu ukončil také několik století trvající vládu Osmanské říše na Balkánském poloostrově. Následná destabilizace regionu však vedla k fatálním sporům mezi velmocemi a nepřímo tak pootevřela vrátka k první světové válce.

Vše začalo na jaře roku 1912, kdy se balkánské státy pod patronací Ruska sdružily v Balkánský svaz. Rozhodly se přitom využít zhoršující se mezinárodní situace Turecka pro své vlastní cíle a rozdělit si jeho evropské území mezi sebe. Kalkulovaly přitom mj. s faktem, že Turecko bylo od roku 1911 plně zaměstnáno válkou s Itálií, jež si činila nárok na turecké území Tripolska a Kyrenaiky.

Jako první ze svazu vyhlásila Turecku válku 18. října Černá Hora. Nedlouho na to se k ní připojily Srbsko, Bulharsko a Řecko. Začala tak první balkánská válka. Armády spojenců měly oproti Turecku mírnou vojenskou převahu (všechny armády Balkánského svazu sestávaly z 630 000 mužů, proti nimž jich mohlo Turecko nasadit 420 000), vyznačovaly se také daleko lepší bojovou morálkou. Navíc v zemích Balkánského svazu měla tato válka všestrannou podporu obyvatelstva, neboť byla vnímána jako dokončení národně osvobozovacího boje.

Válečné operace probíhaly na dvou frontách: Makedonské a thrácké. Na makedonské frontě se boje od začátku vyvíjely příznivě pro spojence. Ještě téhož měsíce se Srbům podařilo porazit tureckou armádu v několikadenní bitvě u Kumanova (23. a 24. října) a obsadit Skopji. Stejně úspěšně probíhalo i jejich tažení na západ do Noviho Pazaru a do Kosova, kde se srbská vojska spojila se svými černohorskými spojenci a po obsazení Noviho Pazaru a Bitolje v listopadu vstoupila na území Albánie s cílem získat zde přístup k Jaderskému moři. Do konce listopadu pak zabrala Tiranu, Lezhe a důležitý přístav Drač. Černá Hora zároveň od 23. listopadu obléhala albánskou pevnost Skadar.

Hlavním a rozhodujícím bojištěm se však stala fronta v Thrákii, kde byla soustředěna většina osmanských vojsk bránících přístup k Cařihradu. Hlavní tíha války proto spočívala na bedrech bulharské armády, která na této frontě musela útočit proti koncentrovanému a připravenému protivníkovi, který se mohl navíc opřít o silnou pevnost Drinopol. Bulharům se hned na počátku podařilo obsadit Lozengrad a obklíčit Drinopol, kde byl jejich postup na čas zastaven. Ostatní bulharské armády však pronikly až k městu Catalga (Čatadlža), ležícího již na dohled Cařihradu, a svedly s řeckou armádou „závod“ o to, která z nich dorazí dřív do Soluně a ovládne ji; nakonec do města dorazila o několik hodin dříve armáda řecká. Řecká armáda zároveň oblehla Janinu.

Během pouhých čtrnácti dní se tak vojska Balkánské ligy dostala téměř k Cařihradu, turecká armáda se ocitla na pokraji zhroucení a z celého osmanského panství v Evropě zbyly kromě nevelkého předpolí u Cařihradu pouze obležené pevnosti Drinopol, Janina a Skadar. Turecké vládě tak nezbývalo nic jiného než požádat evropské velmoci o zprostředkování příměří, které bylo uzavřeno 3. prosince 1912 – zpočátku pouze s Bulharskem, později i s ostatními státy Balkánské ligy. 16. prosince pak byla v Londýně za účasti velmocí zahájena mírová jednání. Na nich si spojenci nárokovali veškeré turecké državy v Evropě s výjimkou úzkého předpolí před Cařihradem.

Podmínky pro mír však pro Turecko byly tak kruté, že zde proběhl státní převrat, boje byly obnoveny a turecká armáda přešla do protiútoku. Po počátečních úspěších však byli Turci zastaveni a 16. dubna 1913 museli opět žádat o příměří. Londýnská konference pak byla obnovena. Mírová smlouva byla podepsána 30. května a Turecko se v ní zřeklo většiny svého evropského území i ostrovů v Egejském moři ve prospěch balkánských států. Zároveň bylo utvořeno samostatné Albánské království, na jehož vzniku mělo největší podíl Rakousko-Uhersko a jeho partneři z Trojspolku.

Situaci na Balkáně ještě víc zkomplikoval spor spojenců o rozdělení dobytých území, zejména o rozdělení Makedonie mezi Bulharsko a Srbsko, které se po vzniku Albánie snažilo získat jiný přístup k moři. Konflikt nakonec přerostl ve druhou válku mezi spojenci, do které se na stranu Srbska přidaly kromě Černé Hory a Řecka také Rumunsko a dokonce i poražený protivník z první války – Turecko. Válka skončila těžkou porážkou Bulharska, které se po uzavření mírové smlouvy v Bukurešti 10. srpna 1913 muselo vzdát většiny územních zisků z první války.

Petr Matějček

 

 

Aktuálně



Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

Prohlédněte si práci našich restaurátorů. Rubrika Z restaurátorských dílen opět ožívá

14. 02. 2025
Posláním Vojenského historického ústavu Praha je soustavně a cílevědomě shromažďovat písemné a…
Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

Nejtragičtější americký nálet na Prahu se uskutečnil před 80 lety - 14. února 1945

13. 02. 2025
Za 2. světové války se česká metropole stala terčem leteckého bombardování několikrát,…
Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

Pořad ČT Fokus Václava Moravce se vysílal z Armádního muzea Žižkov, mluvilo se o válce i globální tísni

12. 02. 2025
Prostorné atrium Armádního muzea Žižkov, jehož rekonstrukce získala hned několik významných architektonických…
Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

Měřicí hlava pomáhala zdokonalit tvar vrtulových listů

12. 02. 2025
Třetí díl seriálu Poklady z depozitáře na webu iDNES.cz, který mapuje méně…
Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

Únor 1939 – radikální pravice plánuje převrat

11. 02. 2025
Přijetí mnichovské dohody a následné odstoupení pohraničních oblastí nacistickému Německu znamenalo obrovský…